Studentka žurnalistiky ve volném čase pomáhá lidem s autismem

Příležitost blíže nahlédnout do života lidí s poruchou autistického spektra se naskytla studentce magisterského programu Mediální studia a žurnalistika Silvii Kadlčíkové. Pracuje jako osobní asistentka v organizaci Paspoint, která funguje jako podpůrná platforma pro lidi s autismem a jejich blízké. V tom, že chce být nápomocná, měla Kadlčíková jasno odjakživa. „Vždy jsem cítila silnou empatii vůči druhým, proto jsem opravdu ráda, že jsem se odhodlala. Sdílet s těmito lidmi jejich životní příběh mě naplňuje. Je to jedna z nejkrásnějších zkušeností v mém životě,“ shrnuje dojmy z asistencí mladá pomocnice. Své zkušenosti zúročila při psaní bakalářské práce zaměřené na umělecké terapie.

21. 6. 2021 Karolína Tomečková


S klientkou Aničkou si padly do oka. Na každou asistenci s ní se Kadlčíková těší, protože se tak učí dívat na svět očima člověka s naprosto jinou životní zkušeností. Anička si zase užívá výlety do přírody. Foto: Karolína Tomečková

Vše začalo v září 2019, kdy Kadlčíková hledala krátkodobý přivýdělek ke studiu. Primární pro ni bylo, aby jí brigáda dávala smysl a byla prospěšná pro společnost. Dostala se tak k asistování lidem s poruchami autistického spektra. Pomohl jí přitom karierní portál Masarykovy univerzity JobCheckIN, kam ji odkázal kamarád vypomáhající ve stacionáři. Po reakci na inzerát od organizace Paspoint se sešla s vedoucím asistencí a absolvovala několik školení, kde se více seznámila s projevy poruch autistického spektra a naučila se, jak se svěřenci zacházet. S poruchami autistického spektra se ale Kadlčíková poprvé setkala už na střední škole. „Můj spolužák měl Aspergerův syndrom, a to ve mně podnítilo zájem porozumět, jak lidé s těmito poruchami nahlíží na svět,“ vzpomíná asistentka. Pozitivně ji ovlivnila také její babička, která pracovala jako speciální pedagožka ve školce pro děti s poruchami zraku. „V dětství jsem tam trávila volné chvíle, a v tom prostředí jsem se cítila jako doma,“ vypráví studentka.

Asistencemi stráví přibližně osm hodin týdně. Na starost má aktuálně dva klienty – jedenáctiletou Aničku a Jindru v předškolním věku. „Asistuju hlavně dětem, což mi vyhovuje, protože jsou zvídavé a můžu je mnohému naučit. Baví mě provázet je ve zdánlivě banálních životních situacích, kterým ale tolik nerozumí. Musím třeba pečlivě vysvětlovat, proč má autobus zpoždění nebo proč jdeme jinou cestou než obvykle,“ přibližuje Kadlčíková. V minulosti si vyzkoušela i práci terénní pracovnice pro ochrnutou dospělou klientku. „Někdy se ve veřejném prostoru zapomíná na znevýhodněné lidi. Tato zkušenost mi pomohla uvědomit si, jakým fyzickým překážkám musí čelit,“ vysvětluje studentka. Po čase ale od této spolupráce upustila, protože pro ni byla příliš fyzicky náročná.

Náplní asistencí dětem s poruchami autistického spektra je vyzvedávat svěřence ze školky nebo školy a poté s nimi trávit několik hodin. Harmonogram Kadlčíkové se den ode dne liší, často ale s dětmi hraje hry, sportuje nebo chodí na zmrzlinu. Naprostým základem je být při práci flexibilní a vyhovět potřebám klienta. „Každá asistence je úplně jiná. Záleží vždy na naladění člověka, se kterým asistence zrovna mám. Důležité je dodržet základní návyky, protože lidé s poruchami autistického spektra těžce snáší odchylky od rutiny,“ popisuje mladá opatrovnice. Do výběru programu zasahují také rodiče, se kterými Kadlčíková průběžně konzultuje všechny významné změny.

Příroda je pro Silvii Kadlčíkovou významnou hodnotou. Snaží se minimalizovat svůj dopad a jít druhým příkladem. Nakupuje tak v second handech, snaží se neplýtvat potravinami a preferuje městskou hromadnou dopravu před autem. Foto: archiv Silvie Kadlčíkové

Přestože se rozložení klientů může po čase měnit, Kadlčíková preferuje, když může asistovat jednomu člověku delší dobu, aby se vzájemně více poznali. Navázat přátelské pouto se jí podařilo s Aničkou, kterou má nyní v péči deset měsíců. „Ze začátku si mě oťukávala a chovala se nesměle, protože jsem byla v jejím světě naprostým nováčkem. Po čase jsme si ale na sebe hodně zvykly, oblíbila jsem si ji a myslím, že i ona mě,“ říká studentka.

Pandemie koronaviru však přinesla asistenčním službám značné komplikace. S uzavřením škol, sportovišť a dalších podniků čelila Kadlčíková výzvě, jak naložit s Aniččiným volným časem. Jako řešení se nabídly procházky v přírodě. „Anička je zdatná turistka, když se do toho opře, sotva jí stačím. Hned několikrát jsem naplánovala poměrně dlouhý okruh na okraji Brna a Anička byla tak rychlá, že jsme jej pokaždé ušly v rekordním čase,“ směje se Kadlčíková. Největší výzvou při asistencích je způsob, jakým Anička komunikuje. Odmítá totiž mluvit česky a používá vlastní jazyk, který je doposud velkou záhadou i pro její rodiče. „Těžko se to popisuje, jsou to hodně neurčité zvuky nebo třeba náhodné slabiky typu gaga, gogo. Někdy je složité rozklíčovat, na co myslí, zároveň mě to ale fascinuje. Mým pokynům rozumí a reaguje na ně, i když velmi specifickým způsobem,“ popisuje pomocnice.

Cestování je její velkou vášní. Podívala se například do Anglie, Norska i Spojených států. Foto: archiv Silvie Kadlčíkové

Na zkušenosti s asistencemi si Kadlčíková nejvíce považuje, že se naučila trpělivosti a získala schopnost řešit nečekané situace s klidnou hlavou. „Jsem povahou cholerik, ale v této práci není prostor panikařit. Musela jsem se vždy vzchopit a být tam pro toho druhého, aby měl pocit bezpečí,“ vysvětluje. I při nejlepší snaze se podle ní totiž nejde vyhnout komplikacím, jako je například pláč. Špatně nesla také zážitek z podzimních asistencí, kdy jí klientka náhodně vystřelovala rukou do obličeje. Na svou práci ale není sama. Vždy se může obrátit na podpůrné skupiny, kde sdílí své zkušenosti s odborníky z řad psychologů i s ostatními kolegy.

Studentčin zájem o lidi s poruchami autistického spektra se promítl i do výběru tématu bakalářské práce o terapii uměním. Pomocí série rozhovorů pro kulturní čtrnáctideník A2 v ní přiblížila, jak se autisté vyjadřují malbou, divadlem nebo hudební tvorbou. Inspiraci přejala také z kurzu o komunitním umění, který absolvovala na Erasmu v Nizozemí. „Lidé, kteří arteterapii, muzikoterapii a dramaterapii praktikují, nemusí být vzděláním nutně umělci. Spíš mají k umění blízko, protože jim pomáhá překonávat sociální překážky a odbourávat traumata,“ popisuje autorka. Dodává, že na tomto principu funguje například zlínské inkluzivní divadlo Tyátr ModroDiv. „Z rozhovorů vyplynulo, že i lidé s poruchami autistického spektra se dokážou úžasně umělecky vyjadřovat, pokud k tomu dostanou prostor. Takové terapie pro ně můžou být velmi prospěšné, ale zatím se o nich ve společnosti málo ví,“ shrnuje výsledky práce Kadlčíková.

Minulý rok Kadlčíková přes program Erasmus navštívila Nizozemí. Tamní školní systém jí vyhovoval, líbilo se jí, že kurzů bylo málo, ale byly velmi intenzivní a šly do hloubky zkoumaného tématu. Foto: archiv Silvie Kadlčíkové

I když původně měla Kadlčíková v plánu pracovat jako asistentka pouze půl roku, práce jí k srdci přirostla natolik, že v organizaci Paspoint nakonec zůstala i s přestávkou na Erasmus rok a půl. Nyní se rozhodla asistence přerušit. Aby mohla pokračovat dál, musela by totiž absolvovat rekvalifikační kurz. Nařizuje to zákon o sociálních službách, podle kterého má každý pracovník v sociálních službách povinnost splnit rekvalifikační kurz do osmnácti měsíců od zahájení pracovního poměru, pokud ho už neměl hotový předtím. Paspoint je ochotný kurz asistujícím studentům zaplatit, vyžaduje od nich ale záruku, že v organizaci ještě nějaký čas vydrží. „Zavázala bych se tím k dalším dvěma rokům asistencí. Momentálně je pro mě z pozice studenta těžké plánovat tak dopředu, ráda bych se proto zaměřila hlavně na studium, které mě velmi baví,“ uzavírá Kadlčíková.

Kromě studia novinařiny ji láká svět výtvarného umění. Plánuje se mu věnovat i profesně, proto se nyní hlásí na magisterský program Management v kultuře na filozofické fakultě. Foto: archiv Silvie Kadlčíkové

Pochází ze Zlína, kde absolvovala gymnázium Lesní čtvrť. Poté studovala kombinaci programů Sociologie a Mediální studia a žurnalistika na fakultě sociálních studií. Bakalářský titul získala letos v lednu. Nyní pokračuje v magisterském studiu žurnalistiky se zaměřením na mediální průmysly a produkci. Poslední rok a půl se věnuje asistencím lidem s poruchami autistického spektra. V loňském roce studijně vycestovala na nizozemskou Utrecht University, avšak kvůli koronaviru musela Erasmus přerušit a dokončit jej distančně.

Volné chvíle tráví četbou současné i klasické beletrie, vařením a vycházkami do přírody. Mezi její záliby patří i péče o vlastní sbírku pokojových rostlin. Ráda cestuje a učí se nové jazyky. „Na střední jsem se učila španělsky, na vysoké se k tomu přidala francouzština. Ráda bych si tyto jazyky oprášila. Láká mě taky italština, protože jsem jako malá jezdívala do Itálie a máme tam spoustu rodinných známých,“ popisuje studentka. Často také chodí za kulturou, při návštěvách v zahraničí nevynechá příležitost podívat se do místních galerií i hudebních klubů.

Poruchy autistického spektra

Jde o označení, které se používá pro celou řadu celoživotních neurovývojových poruch, jako je dětský autismus, Aspergerův syndrom, atypický autismus, Rettův syndrom nebo dezintegrační porucha. Ačkoli jsou charakteristické znaky autismu rozmanité a u každého člověka jedinečné, projevuje se toto postižení ve třech základních oblastech – v komunikaci, sociálním chování a představivosti. Lidé s touto diagnózou mají problém přiměřeně reagovat na běžné životní situace, hůře navazují sociální kontakt, jsou citliví na smyslové podněty, a tak nerozumí správně tomu, co vidí, slyší a prožívají.

Paspoint

Centrum podpory lidí s autismem a jejich blízkých Paspoint je nezisková organizace, která se věnuje asistencím lidem s poruchami autistického spektra. Vznikla v roce 2017 jako nástupce Asociace pomáhající lidem s autismem, která začala fungovat v roce 2002 z iniciativy rodičů a odborníků. V současnosti je organizace největším poskytovatelem služeb pro lidi s autismem v Jihomoravském kraji. Paspoint poskytuje sociální služby osobní asistence, rané péče, sociální rehabilitace a sociálně aktivizační službu. Organizuje také volnočasové aktivity a vzdělávací kurzy pro klienty i širokou veřejnost.

Řekli o ní

„Silvii jsem nejenom vedl její bakalářskou práci, ale učil jsem ji už předtím v publicistice. Už tehdy mě zaujala tím, jak dokázala nad zpracovávanými tématy uvažovat, rozebírat je do hloubky a kriticky posuzovat a nacházet při tom často neotřelé úhly pohledu. I proto jsem rád souhlasně kývl na její žádost o vedení bakalářské práce. Vybrala si nejednoduché téma práce s lidmi s poruchou autistického spektra. Ocenil jsem, že si dokázala najít jinou perspektivu zpracování, než se často v médiích nabízí. Vnímám ji jako přemýšlivého člověka, který dokáže samostatně jít za svým, umí hledat a nacházet cesty, svoji práci kriticky reflektovat a poučit se z nezdarů.“

Rudolf Burgr, vedoucí bakalářské práce

„Silva má několik asistencí za týden a u všech si vede velice dobře. Je oblíbená jak u „svých dětí“, tak u rodičů. Práce osobního asistenta není jednoduchá, asistence jsou za každého počasí, v pravidelný čas a trvají někdy i několik hodin. Asistent tedy musí být mimo jiné otužilý, dochvilný a trpělivý. To všechno Silva je. Cením si na ní také toho, že se dokáže přijít poradit a probrat problémy, které při asistenci někdy nastávají. Spolupráce s ní je moc fajn, je samostatná, přemýšlivá a nebojí se jít do neznámých věcí. Silva je jednou z těch, se kterou se nám bude těžko loučit, až nám nebude moct pomáhat. Zatím ale pomáhá a my jsme za to rádi.“

Pavla Kubíčková, vedoucí asistencí

„Áňa mě dokáže pořád překvapovat, zejména v tom, čemu všemu zvládá i přes svůj mentální stav porozumět. Dokáže vytočit, ale i rozesmát a potěšit jako každé jiné dítě. Co nás zaráží, je, že s námi nekomunikuje, nicméně si myslím, že potenciál v ní je a stále čekám na chvilku, kdy se v ní touha mluvit naší řečí rozhoří. Je to ale dítě zvladatelné, jezdí s námi na dovolenou a nijak výrazně nás neomezuje. A co se týká Silvy, to je na jedničku s hvězdičkou, protože je velmi spolehlivá. Asistence nám velmi pomáhají. Jsme vděční za každou hodinu, kdy je s Aničkou asistent, který jí naslouchá a věnuje se jí, protože není v našich silách jí být neustále nablízku.“

Kateřina Kotoulová, Aniččina maminka

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.