Velké překvapení, nikdo nic nevěděl
Účast v soutěži krásy Kopíncová dlouho tajila. O přihlášce věděl jen její přítel, se kterým bydlí v Brně. „Přihlásila jsem se s tím, že buď to vyjde, anebo ne. Věděla jsem, že i dva dny semifinále mi dají spoustu zkušeností. I kdybych si neodnesla korunku, budu šťastná, že jsem se dostala tak daleko,“ říká dvaadvacetiletá studentka. Rodině Kopíncová řekla o účasti v soutěži krásy až po úspěchu v semifinále. „Když se to rozkřiklo do světa, zalil mě hezký pocit. Chodily mi zprávy i od cizích lidí, že mi drží palce,“ říká dívka. S modelingem zkušenosti má, už před soutěží chodila občas na přehlídky. Stát se Miss ale nebylo jejím dětským snem.
V Česku existuje soutěží krásy hned několik. Vedle Miss Czech Republic například Elite Model Look, nebo Look Bella. Kopíncová o nich ale nikdy neuvažovala.„O jiných soutěžích jsem slyšela věci, které zažít nechci: velká rivalita mezi dívkami, špatná atmosféra. Taková mi Miss nikdy nepřišla, ani z pohledu diváka,“ komentuje, proč zvolila právě tuto soutěž.
Tatínek ze mě dělal kluka
Celé dětství strávila Karolína Kopíncová v garáži, na posedu v mysliveckém kroužku, jezdila na čtyřkolce a na kole. „Umím rozeznat všechny náboje, které myslivci používají, každý strom," říká hnědovláska z malé vesnice Ludvíkov u Vrbna pod Pradědem. Když se její zájem přesunul z myslivosti na cyklistiku, změnila také image. „Měla jsem červené vlasy a centimetrový tunel v uchu," svěřuje se hnědooká studentka.
Její styl ježdění na kole je ale tomu klasickému velmi vzdálený. Jezdí hlavně ve skateparcích, kde na kole dělá triky a skoky. Svůj talent by chtěla předvést i ve volné disciplíně na soutěži krásy. „Ke svým kouskům ale potřebuju rampu, mám radši triky ve vzduchu. Bojím se, že tento požadavek nepůjde uskutečnit. Druhá věc je, že skončila sezóna a já nemám kde trénovat, rampy jsou většinou venku a v zimě je trénink náročnější,“ konstatuje Kopíncová. Volná disciplína není v Miss povinná, ale finalistka si myslí, že je škoda neukázat, když člověk v něčem vyniká.
Modeling je až na druhém místě
Už na první pohled upoutává Karolína Kopíncová pozornost svojí výškou. Na fotkách z castingů mají všechny dívky podpatky, ale Kopíncová je snad ani nepotřebuje. „Mám 183 centimetrů. Bála jsem se, že to pro mě bude v Miss konečná, ale nakonec bych svou výšku mohla brát jako přednost,“ říká, když si snaží srovnat dlouhé nohy pod stolem do pohodlné polohy.
Modelingem by se živit nechtěla. „Už od třinácti mám sen, že budu moderátorkou,“ říká. Studuje žurnalistiku na fakultě sociálních studií a jako druhý obor environmentální studia, protože díky dětství v lese má blízko k přírodě. Ve škole se naučila vystupovat před lidmi, což jí podle ní určitě pomohlo i k postupu do finále. I tak dodnes bojuje s trémou. „Kdo není nervózní, je pro mě psychopat,“ směje se. Tréma ji přepadá například při chůzi po molu, ale dnes už to podle ní není tak často, jako dřív.
Časově je soutěž krásy hodně náročná. „Škola je pro mě na prvním místě. Raději bych odsunula na vedlejší kolej soutěž než studium,“ říká Kopíncová. Soutěž krásy, škola, rodina a práce jsou věci, mezi kterými balancuje každý den. Práce v obchodě s oblečením pro ni definitivně skončila, když musela začít jezdit na soustředění kvůli soutěži. Dva víkendy v měsíci tráví s ostatními finalistkami, učí se nejen věci spojené s modelingem, například základy správné chůze na molu, ale i etiketu, jak se chovat u stolu nebo vaření s vyhlášenými šéfkuchaři.
Rivalita mezi dívkami ze soutěže se prý zatím neprojevuje. „Jednou to přijde, ale zatím jsme super kolektiv, když některá něco zapomene, půjčíme si, třeba make-up nebo nějaké základní věci,“ říká finalistka. Následující dva týdny ji čeká příprava na finále, které se uskuteční 3. května v pražském Fóru Karlín. Závěr soutěže se dělí na dvě části; v předfinále se finalistky předvedou jen před porotou, ukážou promenádu v plavkách a další hodnocené aktivity. „Finále, které pak uvidí diváci, bude hlavně show," říká studentka žurnalistiky a environmentalistiky a finalistka soutěže Miss.
Foto: Všechny fotografie jsou z archivu Karolíny Kopíncové