Zatím tančím v pronajatém kroji, říká studentka žurnalistiky a folklorní tanečnice

V pubertě se moravským lidovým tradicím vzpírala a odmítala chodit do folklorního souboru, dnes toho lituje a říká si, že tenkrát byla hloupá. Poslední čtyři roky se Andrea Gabrielová věnuje folklorním tancům, od října loňského roku navíc studentka žurnalistiky veřejně vystupuje jako členka Slováckého krúžku v Brně.

Studentka magisterské žurnalistiky a mediálních studií Andrea Gabrielová dělí veškerý svůj čas mezi studium a tanec. Po několika letech váhání v ní totiž uzrál vztah k moravské folklorní tradici a rozhodla se vytáhnout ze skříně tetin kroj a začít tančit. Přitom v pubertě se folklóru doslova vzpírala. „Když jsem byla mladší, byla jsem vzdorovitá. Odmítala jsem chodit do jakéhokoliv souboru jen proto, že se to mojí mamce líbilo – prostě na truc. Dneska toho lituju,“ zamýšlí se usměvavá tmavovláska.

Zpočátku nevěřila, že by někdy mohla veřejně vystupovat, a proto kroj oblékala hlavně na hody či na slavnosti, kam se chodí lidé v tradičních oděvech bavit. „Nemám hudební sluch a s mojí pohybovou koordinací to taky není nejlepší, takže jsem nevěřila, že by mě přijali do nějakého folklorního souboru,“ směje se rodačka z Kunovic u Uherského Hradiště. Právě na tanečních zábavách se však seznámila se členy Slováckého krúžku. „Několik členů krúžku mě přemlouvalo, ať s nimi zkusím tančit v souboru, ale nemyslela jsem si, že bych byla dost dobrá,“ popisuje svoje obavy. Nakonec ji přemluvil její partner, který v souboru také tančí, a Gabrielová se připojila ke třem desítkám tanečníků Slováckého krúžku. Celý soubor, jehož součástí je mužský i ženský sbor, tanečníci neboli chasa i cimbálová kapela, čítá bezmála šedesát členů.

Nácvikem tance tráví Gabrielová zhruba šest hodin týdně, zkoušky jsou tříhodinové dvakrát týdně. „Občas je náročné skloubit zkoušky se školou, hlavně s odpoledními přednáškami, kdy musím ze školy utíkat rovnou tančit,“ vysvětluje studentka. Délka nácviku na vystoupení se přitom liší. „Někdy nacvičujeme třeba celý den na delším soustředění. Tak tomu bylo například při vystoupení na Balkanistickém sympoziu, kde nás poprosili o předvedení tance z Kopanic. Jindy secvičíme jeden tanec při dvou zkouškách,“ popisuje tanečnice. Podle ní záleží i na složitosti tance – například počtu toček, zvedaček, výkopů a dalších tanečních prvků.

Stejně tak i vystoupení musí Andrea Gabrielová sladit se studijním rozvrhem. „Příští týden to bude hodně náročné. V pondělí tančíme na fašankové besedě, v úterý na brněnském fašanku, kde máme na starost i takzvané pochování basy a v pátek zase ve Zlíně s folklorním souborem Vonica,“ vypočítává náročný program studentka. 

Kroje mají tanečníci často v pronájmu

Součástí příprav na vystoupení není jenom trénink tance, ale také chystání kroje. „Kroj se musí pokaždé vyprat, vyžehlit a spodnice a rukávce naškrobit. Je to práce i na několik hodin, aby kroj vypadal hezky a udržoval se v dobrém stavu,“ popisuje Gabrielová.

Cena kroje, který je důležitou součástí každého tanečního vystoupení, se může vyšplhat až na desítky tisíc korun. „Mám štěstí, že mám jeden poděděný po tetě, ale je to těžký slavnostní kroj. Takový se nosí hlavně na hody nebo krojované plesy, ale nedá se v něm moc tančit. Navíc se do něj ani sama neobléknu, někdo mi musí pomáhat,“ vysvětluje tanečnice. „Na kroj však podepisujeme smlouvu o pronájmu, protože neseme zodpovědnost za to, kdyby se některá jeho část poškodila,“ doplňuje Gabrielová.

Už nějaký čas ovšem uvažuje, že by si koupila svůj vlastní. „Hledala jsem nějaký pěkný taneční nebo pracovní kroj. Oba typy jsou šité tak, aby se v nich dalo lépe pohybovat a skládají se i z menšího počtu dílů. Ale ani cena takového kroje nejde pod deset tisíc korun,“ vysvětluje.

Kromě pracovního nebo slavnostního kroje existují také kroje šité na míru tanečním souborům. „Jsou i souborové kroje, ty jsou už navržené tak, aby se v nich daly dělat zvedačky nebo točky, tedy otočení se kolem své osy,“ popisuje Gabrielová. Nejdražším a často hodně odlišným je pak kroj svatební. „Možná by se mi i líbilo vdávat se v kroji, ale na to je ještě čas,“ pomrkává tanečnice pobaveně.

Folklór může být námětem módy i umění

Folklóru se studentka žurnalistiky věnovala také ve své bakalářské práci. V publicistických rozhovorech pro kulturně-společenský magazín A2 se zaměřila na využívání lidové kultury v současné módě a hudbě a také v moderním umění. „Ve svém okolí jsem si všimla, že folklór a obecně lidová kultura je teď poměrně populární, a to nejen ve své víceméně čisté formě v souborech nebo na folklorních festivalech, ale také v té převzaté podobě, kdy se umělci folklorem jen volně inspirují," vysvětluje Gabrielová motivaci pro volbu tématu. Prozatím ale neví, zda se mu bude věnovat též v diplomové práci. „Mám v hlavě několik nápadů a je pravda, že jeden z nich je právě o tom, jak zlepšit mediální propagaci Slováckého krúžku," posuzuje možné využití tématu.

Kromě tance věnuje Gabrielová hodně času knihám, převážně žánru sci-fi nebo fantasy. „Jsem typ člověka, co přečte vše, co mu přijde pod ruku, takže někdy i detektivku nebo historický román,“ popisuje svoji další zálibu. O oddanosti knihám svědčí i fakt, že čekala přes rok na vydání posledního dílu své oblíbené románové ságy. „Naposledy jsem dočetla sérii knih Mycelium od české autorky Vilmy Kadlečkové a ta je prostě skvělá. Fanoušci téhle série čekali asi rok na to, až vyjde poslední díl, takže jsem šťastná, že jsem ji konečně přečetla,“ přibližuje.

Dostatek pohybu pak doplňuje také cyklistikou, kolo totiž využívá jako nejrychlejší dopravní prostředek. „V Brně na kole moc nejezdím, ale doma v Kunovicích skoro pořád. Mezi Kunovicemi a Uherským Hradištěm je v dopravní špičce často mnohem lepší jet na kole než autem,“ vysvětluje. Ráda ale vyjíždí na kole i do přírody. „Nejlepší je vyjet po zimě, kdy člověk několik měsíců nic nedělá, pořádně se nehýbe a potom konečně může vyrazit ven. Přestože tanec nohy docela zocelí, ještě pořád zažívám ten pocit, kdy mě napoprvé hrozně bolí nohy a stehenní svaly proti pohybu po zimě protestují,“ dodává pobaveně folklorní tanečnice a studentka žurnalistiky. 

Minislovníček pojmů

Hody jsou moravským výrazem pro posvícení, což je tradiční vzpomínková slavnost, která odkazuje na posvěcení kostela. Termín hodů se liší v obci od obce a nejčastěji připadá na svátek patrona, kterému je zasvěcený místní kostel – tedy například hody Martinské, Kateřinské nebo Václavské. Důležitou roli na hodech má místní mládež (neboli chasa) a zvolený mládenec v roli stárka a dívka v roli stárky. Chasa se stará o organizaci celé akce – tedy ozdobení parketu a zajištění hudby nebo vína. 

Fašank (jinak také masopust nebo končiny) je období trvající od Tří králů do Popeleční středy představující přelom mezi zimou a jarem. V této době pořádají obyvatelé obcí různé taneční zábavy či oslavy, jejichž vyvrcholením je maškarní pochod obcí, kterého se účastní i krojovaná chasa a muzikanti. Termín je vždy na přelomu února a března, liší se podle termínu Velikonoc.

Pochování basy je součástí fašankových oslav. V předvečer Popeleční středy chasa pochovává basu symbolizující začátek postního období a příprav na Velikonoce.