Studovat fakultu sociálních studií nemusí znamenat pověsit všechny ostatní zájmy na hřebík a věnovat se pouze studiu. Dobrým příkladem je studentka Lucie Čejková, která kromě magisterského studia žurnalistiky pracuje pro Českou televizi, věnuje se koncertování s vlastní kapelou Tryo, je členkou týmu Fakescape, studentského spolku, který prostřednictvím hry učí mladé lidi, jak uniknout dezinformacím, a k tomu všemu ještě ve zbylém čase občas organizuje přednášky pro české seniory. Snaží se jim pomáhat v překonání bariér, které s sebou přináší moderní mediální svět.
Po dokončení studia na gymnáziu v Blansku se Čejková rozhodla studovat fakultu sociálních studií v Brně. Zaujala ji především katedra mediálních studií a žurnalistiky, jelikož o ní slyšela jen samou chválu. Jako druhý obor u ní spontánně vyhrála bezpečnostní a strategická studia. „Nechtěla jsem být takový novinář, který píše o aktuálním dění ve světě, přičemž ani neví, co je to extremismus a terorismus. Chtěla jsem získat aspoň základní orientaci. O těchto tématech se totiž v dnešní době hodně mluví i píše, " vysvětluje důvody volby oborů Čejková.
Když absolvovala bakalářský dvojobor, s bezpečnostními studii se rozloučila. Mrzelo ji to především vzhledem ke kolektivu jejích spolužáků. „Lidé na oboru bezpečnostních a strategických studií jsou jedna velká komunita bláznů. Jsou zapálení do toho, co dělají, a věci berou s hodně zvláštním a ostrým humorem, " vzpomíná Čejková na své bakalářské studium.
Do České televize se Čejková poprvé dostala ještě jako studentka žurnalistiky, díky odborné praxi, kterou absolvovala před dvěma lety v létě. „Tou dobou jsem prožívala krizi ohledně rozhodnutí, co budu v životě dělat. Necítila jsem se proto pod tlakem, že bych se nutně musela do České televize dostat. Přistupovala jsem k tomu pohodově a řekla jsem si, že to zkusím a pokud to nevyjde, nezhroutím se z toho. Ale bylo super, když to vyšlo," uznává Čejková, která od ukončení praxe pracuje v brněnské redakci jako koeditorka.
Náplň její práce v České televizi je různorodá. Ráno po příchodu do práce nejprve projde regionální tisk a pak sepíše zprávu o kontrole a tu pak rozešle celé redakci. Dopoledne připravuje regionální vysílání, později chystá večerní vysílání, zajišťuje zvaní hostů do regionálního zpravodajství České televize, kteří se hodí do aktuálního tématu dne, a také koordinuje živé vstupy. Řeší a pomáhá zkrátka se vším, co je v redakci v danou chvíli neodkladné a editor to sám nestíhá.
Za největší zkušenost, kterou v této práci zažila, pokládá Čejková den, kdy Ústavní soud v Brně rozhodoval o elektronické evidenci tržeb. „Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme, jelikož se nedalo odhadnout, jak soud rozhodne. Po vyhlášení verdiktu o zrušení třetí a čtvrté vlny evidencí na počítači pouštěla nahrávku prohlášení, hledala jsem, o které odstavce jde, a snažila se zjistit, co tedy jejich rozhodnutí znamená. Do toho jsme potřebovali sehnat někoho, kdo by se nám k tématu vyjádřil ze strany podnikatelů, přičemž moderátorka potřebovala začít řešit něco s právníky, kteří už byli nachystaní na vysílání v televizním studiu. Celé to byl hodně velký chaos a byl to asi nejintenzivnější zážitek, který jsem v televizi zažila," vzpomíná Čejková.
Členkou týmu Fakescape se Čejková stala na jaře. Do výběrového řízení se přihlásila na doporučení kamarádky a spoluzakladatelky Fakescape, Julie Vinklové. Lektorování ji lákalo už déle a obavy z vedení hry na středních školách pominuly po několika prvních výjezdech. „Před někým zvenku mají středoškoláci alespoň chvíli přirozený respekt. Hra je koncipovaná tak, že já jsem důležitá na začátku, kdy uvedu studenty do děje, a pak na konci hry, kdy s nimi na závěr vše reflektuju. Hlavní část ale studenti hrají sami. Vždy se k nim snažím přistupovat jako kamarádka a partnerka, ne jako policistka. Říkám jim: čau já jsem Lucka, tykejte mi a volejte na mě hej, " směje se Čejková.
Fakescape vnímá Čejková jako nástroj, který dá studentům dobrý základ v přemýšlení a udržování pozornosti při čtení článků. Ve hře si podle ní hráči vyzkouší práci s textem a naučí se ověřovat informace. Uvědomí si také, co na textu či fotkách působí podezřele.
Studentka si myslí, že kromě studentů potřebuje práci médií a novinářů lépe pochopit i široká veřejnost. „Je důležité vědět, že i novinář může udělat chybu, ale dobrý novinář se za to omluví. Lidé si často neuvědomují rozdíl mezi chybou novináře a mezi tím, kdy se jim někdo snaží něco záměrně podsouvat," míní Čejková. Tomuto tématu se věnovala i při psaní své diplomové práce. Zjistila, že občas weby jasně nerozlišují mezi objektivní zprávou a názorovým textem, což může být pro čtenáře zavádějící a matoucí.
Pomocnou ruku v kontaktu s mediálním světem nepotřebují jen mladí lidé, ztracení bývají i ti nejstarší. Díky workshopu pražské organizace Transitions Online se Čejkové naskytla příležitost angažovat se v projektu práce se seniory. Spolu s dalšími studenty, seniory a lektory byla přímo při zrodu projektu pro zlepšení mediální gramotnosti seniorů.„Zjistili jsme, že pro seniory je například velmi obtížné orientovat se v e-mailové komunikaci," upřesňuje Čejková. Připadá jí, že senioři si s sebou nesou odkaz toho, jak před rokem 1989 fungovala televize – že informace bývaly zmanipulované.„Vnímají to tak dodnes a o každé chybě v médiích si myslí, že to není chyba, ale záměr," míní studentka.
Čejková seniorům také často vypráví o fungování redakce České televize a o vlastních zkušenostech. „Snažíme se jim zprostředkovat zkušenosti z toho, jak novinařina vzniká, kolik práce dá napsat článek či udělat reportáž, aby měli představu, jak naše práce funguje. Senioři si setkání s novináři velmi váží a těší se z toho," tvrdí Čejková. Za úspěch považuje, pokud se v debatě účastníci workshopu navzájem otevřou a baví se o médiích s respektem, bez ohledu na věk.
Čejková měla už v dětství vztah k hudbě, od devíti let hraje na klavír, na střední škole začala hrát na kytaru a s kamarády založila kapelu. „Neříkám, že to tenkrát bylo špatné, ale bohužel se náš zájem postupně utlumoval. Mne akustická kytara moc nebavila a brzy jsem zatoužila vyzkoušet si basovou kytaru. Tak jsem si ji koupila a sama jsem se naučila na ni hrát," říká Čejková. V kapele Tryo působí, jak název napovídá, tři muzikanti. Lucie Čejková jako baskytaristka, její bratr Hynek Čejka hraje na bicí a přítel Čejkové Šimon Podrazil zpívá a hraje na kytaru. Kapelu založili už v roce 2014. „Jednou jsme si prostě vzali do rukou nástroje a řekli si, tak jo, zkusíme zahrát například tuhle písničku," vzpomíná Čejková.
Přesto, že v kapele měl ze začátku každý trochu jiný hudební styl, od začátku chodili na všechny koncerty společně. Bubeník Čejka se původně zajímal hlavně o hip hop, zpěvák Podrazil měl rád blues rock a Čejková poslouchala zase hlavně pop punk. Přestože se jim časem vkus na hudbu sjednotil, každý do společné hudby přináší něco ze svého původního zaměření. I po tolika letech má Čejková před koncertem občas strach a trému. „Paradoxně je pro mě lepší, když mezi diváky nejsou žádní moji známí. Nemám pak pocit, že se musím předvádět a tolik mi nevadí, když se spletu. Zároveň mě ale vždy potěší, když se na nás kamarádi přijdou podívat,“ přiznává studentka. Hudebním vzorem je pro ni britský baskytarista Pino Palladino. Na jeho koncert Čejková v říjnu cestovala až do Londýna. „Teď například poslouchám Billie Eilish, což je podle mě velmi dobře vystavěný pop," svěřuje se Čejková. Obecně se ale v hudbě snaží poslouchat různé žánry a styly, od rapu přes kytarovou hudbu až po pop.
Studentka magisterského studia žurnalistky a mediálních studií Lucie Čejková pochází z vesničky Krasová, která leží nedaleko Blanska. Letos dokončila bakalářské studium na dvojoboru žurnalistika a mediální studia a bezpečnostní a strategická studia na fakultě sociálních studiích. Kromě školy pracuje na postu koeditorky pro brněnskou redakci České televize, kam se dostala před dvěma lety po ukončení povinné žurnalistické praxe. Je členkou týmu Fakescape,studentského projektu, který bojuje proti dezinformacím. Její prací je hlavně komunikace se školami a dalšími zájemci o hru Fakescape. Spolu se svým bratrem a přítelem založila kapelu Tryo, v níž hraje na baskytaru. Ve volném čase ráda chodí do kina a na koncerty. Jejími oblíbenými interprety jsou Artic Monkeys, Real Estate a Tom Misch.
Vedle časově náročných aktivit si Čejková skoro každý den najde chvíli na cvičení jógy. Rada cvičí ráno po probuzení, někdy i půl hodiny. Když má ale málo času, vystačí si i s pěti minutami. „Je to pro mě dobrý start do dne, kdy si utřídím myšlenky. Při cvičení jógy se prostě zastavím a věnuju chvíli jen sobě. Čas při józe mi pomůže proplout celým dnem," svěřuje se Čejková.
Kapela Tryo funguje pět let a jejími členy jsou Hynek Čejka, Lucie Čejková a Šimon Podrazil. Hrají psychedelický rock– hudební styl, spojený s psychedelickou kulturou, která se inspirovala zážitky spojenými s drogami jako je marihuana či LSD. Typickými znaky jsou popisující sny, dlouhé skladby a instrumentální sóla. Kapela od roku 2016 vydala už tři takzvaná EPčka, neboli CD, které obsahují jednu , ale méně písní, než je potřeba pro album. První EP se jmenuje Stories, druhé Bedroom Jive a na jaře tohoto roku vyšlo EP Karl. Psychedelickému stylu přizpůsobují i promítaní na plátně na koncertech. Vytváří je Čejková a jsou to několikavteřinové sestřihy záběrů z jejího běžného dne, které počítačovým programem upravuje tak, že obraz překlápí, zrcadlí, deformuje podle různých os a mění barvy. Hudbu Trya si lidé mohou poslechnout na Spotify, SoundCloud či iTunes.
„Kromě toho, že s Lucií hraju v kapele, spolu také bydlíme. Popravdě řečeno často nechápu, kde na všechnu svou práci, koníčky a studium bere čas a energii. V kapele je na ní vidět, že není nijak svázaná jenom basou, ale přemýšlí nad hudbou a vůbec uměním komplexně a vnáší do kapely jakousi lehkost a boží nápady. Dělá mi radost, když vidím, jak se při studiu profiluje a roste. Zvlášť teď, při studiu magisterského oboru na žurnalistice je na ní vidět, jak je nadšená. I to je důvod, díky kterému škole věnuje tolik času, kolik jen může.“
Šimon Podrazil, přítel a člen kapely
„S Luckou jsem se poznala ještě dřív, než jsem nastoupila ke studiu stejných oborů, jako ona. Na stránkách univerzity jsem zjistila, že jdeme studovat stejné obory a ze všech lidí se mi líbila nejvíc, proto jsem se jí ozvala. Chtěla jsem aspoň někoho znát předem. Začaly jsem si psát už o prázdninách, párkrát jsme se sešly a od té chvíle jsme spolu procházely studentským životem a nyní jsme i kolegyně v České televizi. Za ty čtyři roky společného přátelství mi Lucka ukázala, kolik skvělých vlastností může mít jeden člověk. Je neskutečně pečlivá a pracovitá, dokáže člověka podpořit a rozdává úsměv, kde může. Vždy se snaží ostatním pomoct a umí poskytnout upřímnou zpětnou vazbu. Velmi si vážím jejích morálních hodnot. Nedělá zbytečné věci, které pro ni nemají smysl a má opravdu pevnou vůli – i když se někdy podceňuje a je na sebe přísná. K tomu všemu má ještě brilantní humor, styl i kapelu. Pro mě osobně je opravdovou inspirací.““
Petra Rupová, kamarádka a kolegyně z České televize
„Lucka je super sestra i členka kapely. Kdykoliv pracujeme na něčem novém, dokáže udělat z nudné věci něco zajímavého. Mimo hraní na basu upravuje i naši kapelní vizáž obrazovými projekcemi, které promítáme na našich koncertech, takže na nás sype nápady z různých druhů umění. Zároveň je s ní při méně produktivních chvilkách také spousta legrace. Jako bychom byli pořád malí. Obdivuju to, jak umí skloubit dohromady školu, práci a všechny její zájmy. Je velmi cílevědomá a pracovitá. Cestování přes celou republiku kvůli spolupráci s týmem Fakescape to jenom potvrzuje. Jsem vděčný za to, že mám takovou sestru.““
Hynek Čejka, bratr a člen kapely
Kolik může stát studenty dobré a kvalitní jídlo v centru Brna? Z jakých surovin je a z kolika možností mají na výběr? Přinášíme průvodce menzami, které jsou udržitelné i veganské.
Digitální marketing jako jedno z témat projektů Erasmu+. Jak neformální vzdělávání podporuje mladé v profesním i osobním životě? O své zkušenosti se dělí účastníci.
