Uznání od kolegů je pro mě důležitější než ocenění, říká laureát Ceny rektora

Na Masarykově univerzitě Sirovátka vystudoval sociologii a politickou ekonomii. V osmdesátých letech se věnoval podnikové personální práci a péči o pracující. „Myslím, že právě to mě zorientovalo tak, že jsem pak konvertoval k veřejné a sociální politice,“ vysvětluje Sirovátka. Když potom na Masarykově univerzitě Ivo Možný zakládal fakultu sociálních studií, společně s kolegy Sirovátku oslovili a začali zapojovat do výuky, zejména do předmětů týkajících se sociální politiky.

Politická kariéra ho nikdy nelákala, kromě výzkumu ale zcela propadl výtvarnému umění

Ačkoliv se dlouhá léta věnuje sociální politice, sám nikdy neměl ambice do politiky vstoupit. Vždy se snažil držet spíše profesionální perspektivy, byť je to podle něj někdy těžší, protože díky svému zaměření je k sociálním problémům vnímavější. Avšak tím, že se věnuje i politické ekonomii, dokáže vidět problémy komplexně. „Uvědomuju si, že na společenské problémy často jen jedna perspektiva, paradigma nebo ideologie neodpoví. Možná i proto nemám potřebu se politicky vyhraňovat,“ říká Sirovátka.

Přestože se narodil, studoval i pracoval v Brně, díky akademické činnosti procestoval kus Evropy. Navštívil například Dánsko, Švédsko, Nizozemí nebo Velkou Británii. Při svých cestách do zahraničí rád navštěvuje galerie, zcela nadšený byl například z Americké akademie umění a věd. Téměř kompletního Andyho Warhola spatřil v dánském Muzeu moderního umění Louisiana. Vždy se rád podívá do Albertina a muzea moderního umění ve Vídni. Rád si taky odpočine při čtení krásné literatury. Z dětského přání stát se námořníkem mu zase zůstal kladný vztah k vodním sportům. Od šesti let závodně plaval, ve čtrnácti ale dostal žloutenku a přišel o devět měsíců trénování. Plavecké závody proto vyměnil za vodní pólo, ve kterém se mu dařilo stejně dobře. V osmdesátých letech dokonce trénoval brněnské družstvo vodního póla. S trenérstvím skončil v roce 1992, akademická činnost mu totiž začala zabírat čím dál více času. Stále si ale rád vyrazí kondičně zaplavat.

Dává šanci začínajícím výzkumníkům

Že je na akademickém poli Sirovátka stejně úspěšný, jako ve vodních sportech, dokazují jeho výzkumy, jejichž výsledky v říjnu ocenil rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš. Ve svém současném výzkumu se Sirovátka věnuje propojení sociálních politik a povahy populismu v Česku a na Slovensku v porovnání s dalšími evropskými zeměmi. Na práci se podílí s kolegy Martinem Guzim, Stevenem Saxonbergem a doktorandkou Lucií Novotnou. „Do projektů rád zapojuju doktorandy, mám tak možnost pracovat s mladšími kolegy, mají silný odborný fundament a spolupráce je tak komplexnější,“ komentuje Sirovátka.

 Populismus je jako chameleon, přizpůsobí se

K tématu populismu se Sirovátka s kolegy dostal prostřednictvím jiného výzkumu. V tom objevili, že vztah mezi hodnocením demokracie občany a jejich subjektivním hodnocením fungování sociálního státu je relativně silný, zejména v období ekonomické krize. „Spokojenost s demokracií je vyšší tam, kde je lepší fungování sociálního státu. Populismus je pak typicky spojovaný s nespokojeností a zklamáním občanů s fungováním demokracie, proto je pro ni populismus určitá výzva,“ vysvětluje akademik.

Nyní se snaží souvislosti mezi sociálním státem a populistickými postoji ukázat jak na straně populistických subjektů, tak i na straně voličů, u kterých se snaží identifikovat, jaké mají postoje jednak k sociálnímu státu, jednak k populistickým stranám. „Strany potom zkoumáme z hlediska jejich předvolebních programů, jak a zda v nich sociální stát konstruují, například v podmínkách nároku na poskytnutí různých dávek a služeb,“ přibližuje výzkum Sirovátka.

Sirovátkovi na populismu vadí zejména zjednodušování společenských problémů. Populistické strany se zaměří na jeden jediný, ten pak prezentují napříč všemi agendami. Dalšími problémy jsou podle akademika konfrontační styl komunikace, kterým se populisté silně vymezují vůči politickým elitám nebo tradičním politickým stranám, a také jejich chameleonský charakter. „Nemají vlastní vyhraněnou ideologii. Mohou slibovat jak snížení daní i zvýšení sociálních dávek, což jde proti sobě, to ale populismu nevadí. Slibuje zkrátka to, co si lidé přejí slyšet,“ dodává Sirovátka.

Ocenění je výzva

Sirovátkova studie má skončit v prosinci příštího roku, první výsledky se ale už rýsují. „Nerad bych o nich mluvil, než budou oficiálně publikované, ale obecně opravdu vidíme, že hodnocení fungování sociálního státu občany s podporou populismu souvisí. Z dat vyplývá i to, jak se liší postoje k sociálnímu státu u klientely levicových a pravicových stran,“ komentuje výsledky akademik, který při výzkumu společně s kolegy přišel s novou hypotézou: i když má populismus chameleonský charakter, ideologie, ať už pravicová nebo levicová, by se na povaze strany měla projevit. „Levicové strany propagují sociální populismus, pravicové sociální šovinismus. Ve finále však mohou být postoje příznivců pravicových populistických stran k sociálnímu státu levicovější než u tradičních levicových stran, omezují ale jeho prospěch jen na určité skupiny a jiné, jako například imigranty a etnické menšiny, z něho vylučují,“ vysvětluje profesor.

I když za svou výzkumnou činnost získal Sirovátka Cenu rektora, více než cena mu udělala radost nominace, která přišla od kolegů a spolupracovníků z fakulty. „Uznání od kolegů je pro mě to nejvýznamnější a mnohým z nich děkuji za to, že jsem mohl pracovat tak, abych cenu obdržel. Ocenění zároveň beru jako výzvu, přiznává totiž mé práci dobrý standard, který je potřeba naplnit,“ zakončuje Sirovátka.