Uznání od kolegů je pro mě důležitější než ocenění, říká laureát Ceny rektora

V dětství toužil být námořníkem. Místo toho se Tomáš Sirovátka stal profesorem a mezinárodně uznávaným odborníkem na veřejnou a sociální politiku. Své znalosti a zkušenosti studentům předává při výuce na katedře sociální politiky a sociální práce, kde se zabývá komparativním studiem systémů veřejné a sociální politiky a jejich řízením, zejména politikami zaměstnaností nebo péčí o děti a seniory. Za vynikající výsledky ve výzkumu získal letos ocenění rektora Masarykovy univerzity. Aktuálně se Sirovátka věnuje souvislostem mezi sociálním státem a populismem, kromě toho spolupracuje taky s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí.

7. 12. 2020 Kristýna Férová


Sirovátka letos jako jeden ze dvou vědců na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity dostal Cenu rektora. Martin Bareš ocenil jeho dlouhodobé vynikající výsledky. Foto: Magazín M

Na Masarykově univerzitě Sirovátka vystudoval sociologii a politickou ekonomii. V osmdesátých letech se věnoval podnikové personální práci a péči o pracující. „Myslím, že právě to mě zorientovalo tak, že jsem pak konvertoval k veřejné a sociální politice,“ vysvětluje Sirovátka. Když potom na Masarykově univerzitě Ivo Možný zakládal fakultu sociálních studií, společně s kolegy Sirovátku oslovili a začali zapojovat do výuky, zejména do předmětů týkajících se sociální politiky.

Politická kariéra ho nikdy nelákala, kromě výzkumu ale zcela propadl výtvarnému umění

Ačkoliv se dlouhá léta věnuje sociální politice, sám nikdy neměl ambice do politiky vstoupit. Vždy se snažil držet spíše profesionální perspektivy, byť je to podle něj někdy těžší, protože díky svému zaměření je k sociálním problémům vnímavější. Avšak tím, že se věnuje i politické ekonomii, dokáže vidět problémy komplexně. „Uvědomuju si, že na společenské problémy často jen jedna perspektiva, paradigma nebo ideologie neodpoví. Možná i proto nemám potřebu se politicky vyhraňovat,“ říká Sirovátka.

Přestože se narodil, studoval i pracoval v Brně, díky akademické činnosti procestoval kus Evropy. Navštívil například Dánsko, Švédsko, Nizozemí nebo Velkou Británii. Při svých cestách do zahraničí rád navštěvuje galerie, zcela nadšený byl například z Americké akademie umění a věd. Téměř kompletního Andyho Warhola spatřil v dánském Muzeu moderního umění Louisiana. Vždy se rád podívá do Albertina a muzea moderního umění ve Vídni. Rád si taky odpočine při čtení krásné literatury. Z dětského přání stát se námořníkem mu zase zůstal kladný vztah k vodním sportům. Od šesti let závodně plaval, ve čtrnácti ale dostal žloutenku a přišel o devět měsíců trénování. Plavecké závody proto vyměnil za vodní pólo, ve kterém se mu dařilo stejně dobře. V osmdesátých letech dokonce trénoval brněnské družstvo vodního póla. S trenérstvím skončil v roce 1992, akademická činnost mu totiž začala zabírat čím dál více času. Stále si ale rád vyrazí kondičně zaplavat.

Sirovátka na letní škole EUSOC. Foto: archiv Tomáše Sirovátky
Dává šanci začínajícím výzkumníkům

Že je na akademickém poli Sirovátka stejně úspěšný, jako ve vodních sportech, dokazují jeho výzkumy, jejichž výsledky v říjnu ocenil rektor Masarykovy univerzity Martin Bareš. Ve svém současném výzkumu se Sirovátka věnuje propojení sociálních politik a povahy populismu v Česku a na Slovensku v porovnání s dalšími evropskými zeměmi. Na práci se podílí s kolegy Martinem Guzim, Stevenem Saxonbergem a doktorandkou Lucií Novotnou. „Do projektů rád zapojuju doktorandy, mám tak možnost pracovat s mladšími kolegy, mají silný odborný fundament a spolupráce je tak komplexnější,“ komentuje Sirovátka.

 Populismus je jako chameleon, přizpůsobí se

K tématu populismu se Sirovátka s kolegy dostal prostřednictvím jiného výzkumu. V tom objevili, že vztah mezi hodnocením demokracie občany a jejich subjektivním hodnocením fungování sociálního státu je relativně silný, zejména v období ekonomické krize. „Spokojenost s demokracií je vyšší tam, kde je lepší fungování sociálního státu. Populismus je pak typicky spojovaný s nespokojeností a zklamáním občanů s fungováním demokracie, proto je pro ni populismus určitá výzva,“ vysvětluje akademik.

Nyní se snaží souvislosti mezi sociálním státem a populistickými postoji ukázat jak na straně populistických subjektů, tak i na straně voličů, u kterých se snaží identifikovat, jaké mají postoje jednak k sociálnímu státu, jednak k populistickým stranám. „Strany potom zkoumáme z hlediska jejich předvolebních programů, jak a zda v nich sociální stát konstruují, například v podmínkách nároku na poskytnutí různých dávek a služeb,“ přibližuje výzkum Sirovátka.

Sirovátkovi na populismu vadí zejména zjednodušování společenských problémů. Populistické strany se zaměří na jeden jediný, ten pak prezentují napříč všemi agendami. Dalšími problémy jsou podle akademika konfrontační styl komunikace, kterým se populisté silně vymezují vůči politickým elitám nebo tradičním politickým stranám, a také jejich chameleonský charakter. „Nemají vlastní vyhraněnou ideologii. Mohou slibovat jak snížení daní i zvýšení sociálních dávek, což jde proti sobě, to ale populismu nevadí. Slibuje zkrátka to, co si lidé přejí slyšet,“ dodává Sirovátka.

Sirovátka je mezinárodně uznávaným odborníkem na veřejnou a sociální politiku. Foto: archiv Tomáše Sirovátky
Ocenění je výzva

Sirovátkova studie má skončit v prosinci příštího roku, první výsledky se ale už rýsují. „Nerad bych o nich mluvil, než budou oficiálně publikované, ale obecně opravdu vidíme, že hodnocení fungování sociálního státu občany s podporou populismu souvisí. Z dat vyplývá i to, jak se liší postoje k sociálnímu státu u klientely levicových a pravicových stran,“ komentuje výsledky akademik, který při výzkumu společně s kolegy přišel s novou hypotézou: i když má populismus chameleonský charakter, ideologie, ať už pravicová nebo levicová, by se na povaze strany měla projevit. „Levicové strany propagují sociální populismus, pravicové sociální šovinismus. Ve finále však mohou být postoje příznivců pravicových populistických stran k sociálnímu státu levicovější než u tradičních levicových stran, omezují ale jeho prospěch jen na určité skupiny a jiné, jako například imigranty a etnické menšiny, z něho vylučují,“ vysvětluje profesor.

I když za svou výzkumnou činnost získal Sirovátka Cenu rektora, více než cena mu udělala radost nominace, která přišla od kolegů a spolupracovníků z fakulty. „Uznání od kolegů je pro mě to nejvýznamnější a mnohým z nich děkuji za to, že jsem mohl pracovat tak, abych cenu obdržel. Ocenění zároveň beru jako výzvu, přiznává totiž mé práci dobrý standard, který je potřeba naplnit,“ zakončuje Sirovátka.

Tomáš Sirovátka

Narodil se v roce 1950 v Brně. Vystudoval sociologii a ekonomickou politiku na Masarykově univerzitě, kde dnes vyučuje. V devadesátých letech působil na ekonomicko-správní fakultě, od roku 1998 pracuje na fakultě sociálních studií. Spolupracuje také s Výzkumným ústavem práce a sociálních věcí.

Lidé jsou k populistům kritičtější, souhlasí se Sirovátkou Tabery 

Sirovátkův výzkum by měl doložit, že fungování sociálního státu může omezit podporu populistických stran a posílit demokracii, obzvláště v obdobích, která nejsou snadná. V jednom takovém období se nyní nacházíme, a ačkoliv se jeho výzkum koronavirovou krizí nezabývá, Erik Tabery, autor knihy Opuštěná společnost, v níž se populismu také věnuje, aplikoval Sirovátkovu domněnku na aktuální politickou situaci v Česku.

„V jisté obecnosti by se dalo říct, že táhlé dlouhodobé krize, kdy jde především o otázku hodnotovou, populisty posilují. Když jsou krize skutečné a časově koncentrované, vypadá to, že jsou lidé k populistům kritičtější, zejména pokud jsou zrovna u vlády. Vidí, že slova nejsou činy. Nerad předvídám, ale myslím si, že Andrej Babiš svou pozici u voličů udrží, ale nové však nezíská a jeho koaliční partneři zeslábnou. Krize mu rozhodně nepomáhá, ale zatím ho ani moc neoslabuje,“ říká Tabery.

Ceny rektora Masarykovy univerzity

Ocenění pro nejlepší vědce, studenty, pedagogy a medaile pro vybrané osobnosti z Masarykovy univerzity uděluje rektor každý rok. Letos dostali od Martina Bareše ocenění také dva akademici z fakulty sociálních studií. Cenu rektora pro vynikající studenty doktorských studijních programů pak získala studentka psychologie Petra Daňsová.

V Atriu taky vyšlo:

„Sirovátka je podle mě absolutní odborník. Kdyby se mě někdo zeptal, čím bych chtěla být, až budu starší, tak řeknu, že chci být jako profesor Sirovátka. Je profesionální ve všech směrech. Ať už z hlediska toho, jaké má portfolio výzkumů, jak pomáhá v rozvoji svým doktorským studentům, nebo jak rychle odpovídá na e-maily, což se sice může zdát jako maličkost, ale i díky tomu vím, že se na něj můžu spolehnout.“

Lucie Novotná, studentka doktorského studia

„S Tomášem Sirovátkou jsem se seznámil v roce 1991 jako stipendista Fulbrightovy nadace na fakultě sociálních studií. Do Česka jsem se tehdy vrátil po několika letech, už jako občan Spojených států. Až do léta 1989 jsem neočekával, že by se ve společnosti ovládané komunisty mohlo něco změnit. Vrátit se pro mě byla zvláštní zkušenost podobná kulturnímu šoku, který jsem předtím zažil při odchodu do USA. Musel jsem se rychle zorientovat, abych vůbec mohl být na katedře nějak užitečný. Tomáš byl jedním ze dvou mladších kolegů, na které jsem se mohl obrátit. Když jsem s ním pak jel jako tlumočník pracovně do Anglie, měl jsem paži v sádře. Tomáš se o mě skvěl staral a neustále mi nosil jídlo. Jeho záběr je vážně všestranný – kromě výzkumné, pedagogické a manažerské činnosti je také velmi osobní a schopný pečovatel a rádce.“

Ivo Řezníček, bývalý kolega a blízký přítel

„Ke konci bakalářského studia jsem za profesorem Sirovátkou přišla úplně zoufalá s prosbou, jestli by mi mohl říct názor na oblast, které jsem se chtěla věnovat v bakalářské práci a jestli by mi nedoporučil vedoucího práce. Vůbec jsem nečekala, že by se nabídl rovnou on, měla jsem za to, že na vedení bakalářských prácí nemají profesoři moc času. Opak byl pravdou a díky jeho lidskému přístupu a nesmírné ochotě dávat mi pohotovou a srozumitelnou zpětnou vazbu, třeba i o letních prázdninách, jsem se do bakalářky úplně ponořila a chtěla jsem vytvořit něco obstojného. Bakalářku jsem u něj nakonec obhájila za A, což považuju za svůj největší studijní úspěch a nemyslím si, že to něco jen tak překoná. Moc si ho vážím.“

Dominika Holášová, studentka veřejné a sociální politiky a lidských zdrojů

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.