Při derniéře jsem spadl z pódia, překvapil student a divadelní herec
Ve čtvrté třídě si zahrál ve hře Opice Žofka, na střední škole pak obsadil roli husity ve hře Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století. Hlavní role geniálního matematika v divadelní hře Turing, kterou nedávno uvedlo ProFIdivadlo Masarykovy univerzity, byla pro studenta Martina Veselého první zkušeností s jiným než komediálním žánrem. Když zrovna nezkoušel, snažil se prosazovat zájmy a přání studentů ve fakultním akademickém senátu. Jako senátor se totiž společně s dalšími studenty i akademickými pracovníky podílí na rozhodování o důležitých aktivitách na fakultě. „Role senátora je pro mě důležitá i mimo zasedání. Každý student se na nás může obrátit s problémem, který pak probereme s vedením,“ říká student žurnalistiky a politologie.
V divadelní hře Turing jste v hlavní roli ztvárnil známého matematika, který za druhé světové války navázal na úspěch polských kryptoanalytiků při prolomení šifry Enigma a po válce byl společností odsuzovaný za svou homosexuální orientaci. Jak se vám taková postava hrála?
Na základní i střední škole jsem hrál spíše v komediích, šlo o jednodušší role. Tohle bylo poprvé, kdy jsem si zahrál v pořádné divadelní hře. Letos v únoru jsem přišel na konkurz ProFidivadla, kde jsem se představil, přečetl text a nakonec dostal i hlavní roli. Seděl jsem jim typově. S Turingem máme společné rysy, třeba introvertnost. Není to osobnost, která by mi byla vzdálená. Bylo ale těžké sehrát některé emoční momenty. Ve hře je hodně přelomových okamžiků, třeba když Turingovi vyjadřuje jeho kolegyně lásku a on ji musí odmítnout a zároveň se přiznat, že je homosexuál.
Jak vznikl nápad, že soubor bude hrát představení o Alanu Turingovi?
Divadelní hru předvedlo ProFIdivadlo zejména kvůli stodesátému výročí jeho narození, které se letos slavilo, a také kvůli tomu, že je zakladatelem moderní informatiky. Pro informatiky to je známá postava. Zároveň je jeho tragický příběh aktuální i teď. V oblasti práv LGBT lidí se západní svět posunul za 50 let hodně dopředu, pořád jsme ale ještě nedosáhli plné rovnosti.
Jak dlouho jste se na roli připravoval?
Hru jsme zkoušeli od prvního týdne jarního semestru. Zkouška byla každou středu, nejdřív bez rekvizit a kostýmů. Musel jsem se naučit text, zapamatovat si, kdy ze scény odcházím a zase přicházím. Nakonec jsme vše zkoušeli se světly, hudbou i kostýmy. Do premiéry to byly tři měsíce práce.
Diváci ani nepoznali, že jsem spadl z pódia
Premiéru mělo představení v polovině května. Byl jste před ní nervózní?
Ani nebyl. Ze tří představení, které jsme nakonec odehráli, je premiéra moje oblíbená. Myslím, že tam se nám povedla hra nejlépe.
A nastal za ta tři představení nějaký okamžik, který se nepovedl?
Chyba se stala při derniéře, kterou jsme hráli v kině Scala. Kulisáci měnili za tmy scénu. Já jsem musel přejít v úplné tmě z jedné strany jeviště na druhé. Spadl jsem z něj, trochu jsem si narazil nohy a shodil stolek, koš s jablky a jeden z mikrofonů, což udělalo takovou stylovou ránu. Lidi naštěstí v úplné tmě údajně nic nepoznali.
Co vás na hraní v divadle nejvíce baví a naopak štve?
Nebaví mě memorování textů. Nejlépe si je zapamatuju při hraní. Baví mě ztvárnit postavu, u komedií bavit lidi. V případě Turinga se zase snažím, aby si lidé zapamatovali jeho životní příběh a věděli, jaké pro něj v padesátých letech bylo, když byl vyšetřovaný za vztah s mužem.
Vedení fakulty předkládáme přání studentů
Jste také členem fakultního akademického senátu. V čem spočívá vaše práce jako senátora?
Senát je instituce s konkrétními pravomocemi. Nejdůležitější je volba děkana. Bez našeho schválení také nemohou být vyhlášeny určité vnitřní předpisy fakulty, třeba stipendijní řád. Každý rok musíme také schválit rozpočet a podmínky přijímacího řízení. A také nominujeme studentské zástupce do programových rad.
Jakým způsobem můžete prosazovat v senátu zájmy studentů?
Pokud se na nás student obrátí s nějakým problémem, vedení je ochotnější nám naslouchat a problém pak řešit. Nedávno jsem řešil případ sexuálního násilí. Obrátila se na mě studentka, se kterou jsem o celé situaci diskutoval, a přemýšleli jsme, jak informaci předat fakultě a děkanovi. Řešil jsem také rozvrhy, které jsou podle mě zveřejňované hrozně pozdě. Studenti si tak nemohou naplánovat život a práci. Podařilo se nám zveřejnění posunout alespoň o pár dní dříve. Přispěli jsme také k možnosti zapisování povinně-volitelných předmětů komukoliv na fakultě s tím, že se jim to bude počítat do vlastního studia. Díky nám vedení fakulty vědělo, že studenti mají o tuto možnost zájem.
Zároveň jste nyní v posledním semestru oboru Mediální studia a žurnalistika společně s Politologií. Který z oborů vás baví více?
Baví mě průnik mezi obory. V bakalářce budu psát o únicích odposlechů do médií. Pro jejich zveřejnění se totiž často argumentuje takzvaným veřejným zájmem. Problém je, že v Česku nikdo neví, co ten veřejný zájem přesně je a jak ho poznat.
Jak zvládáte skloubit studium, senát a hraní v divadle?
Divadlo zas tak časově náročné nebylo. Scénář si člověk může opakovat v hluchých chvílích, jako je například jízda autobusem. Senát je zase spíše náročný mentálně, musím se zorientovat v různých návrzích a povinnostech. A studium je pro mě teď jednoduché, protože píšu bakalářskou práci a v minulém semestru jsem měl jen pár předmětů, celkem jen za deset kreditů. Zatím mi to vše časově vychází bez větších problémů.
Lingvistika je taková bokovka a můj splněný sen
Od září začínáte studovat také sociologii společně s obecnou jazykovědou. Proč jste se rozhodl pro studium dalších oborů?
Rád bych lépe rozuměl tomu, jak funguje svět kolem nás. Když jsem šel na fakultu sociálních studií, měl jsem na základě středoškolských společenských věd nepřesnou představu o tom, co sociologie vůbec je. Lingvistiku jsem si zvolil kvůli tomu, že mě baví učit se jazyky a taky mě vždycky zajímala tvorba a vývoj jazyka. Považuju to za bokovku, která je pro mě zároveň splněným snem.
Ve studiu jakého oboru plánujete pokračovat?
Chtěl bych pokračovat v žurnalistice. Zajímá mě výzkum a analýza. Ještě ale nevím, co budu dělat potom. To zatím nechávám na budoucím Martinovi.
Martin Veselý
Dvaadvacetiletý Martin Veselý pochází z Kroměříže, aktuálně ale bydlí a studuje v Brně. Na konci jarního semestru odstátnicoval z politologie, v nadcházejícím semestru ho čekají státnice z mediálních studií a žurnalistiky. Dopisuje také bakalářskou práci, ve které se věnuje tématu úniku odposlechů do médií. V září začíná studovat sociologii společně s obecnou jazykovědou. Mezi své největší úspěchy řadí Veselý druhé místo v soutěži Hledá se novinář, při které například vedl rozhovor se současným ministrem zahraničí Janem Lipavským nebo natočil reportáž o serveru Aktuálně.cz
Ve volném čase rád chodí ven s kamarády a hraje divadlo. Baví ho cizí jazyky, umí anglicky, německy a polsky. Dorozumí se i v norštině a francouzštině. Kromě toho ovládá esperanto a jeden semestr se učil český znakový jazyk.
Mezi jeho oblíbené filmy patří Kouř a rád poslouchá kapely Belle and Sebastian, Midi lidi a něco něco. Nejradši má skladby žánru indie pop a indie rock. V Brně si zamiloval hospodu East Village, kde se rád schází s kamarády.
Akademický senát FSS MU
Akademický senát fakulty sociálních studií rozhoduje o budoucím směřování fakulty. Mezi hlavní pravomoci senátu patří volba děkana a schvalování každoročního rozpočtu fakulty. Tvoří ho šest akademických pracovníků (Kateřina Fridrichová, Pavel Horák, Irena Kašparová, Oldřich Krpec, Aneta Pinková a Věra Stojarová) a pět studentů (Jan Albrecht, Anna Literová, Markéta Tereza Piáčková, Martin Veselý a Shengyue Wang).
O loňských volbách do fakultního akademického senátu informovalo také Atrium.
Turing
Divadelní hra Turing, kterou představilo proFidivadlo divákům 18. května, vypráví životní příběh geniálního matematika a informatika Alana Turinga. V hlavních rolích mohli diváci vidět kromě Veselého také studentku žurnalistiky Danielu Krásenskou, studentku teorie interaktivních médií Terezu Kalinovou nebo absolventa Masarykovy univerzity Vladimíra Vondráka. Hru režíroval absolvent fakulty informatiky Lukáš Junga společně se Zdeňkem Filipcem, který má s režií pro proFIdivadlo bohaté zkušenosti. Stojí také za projekty Donaha či Klub rváčů. Autorem scénáře je Josef Prokeš, docent na fakultě informatiky. Představení trvá devadesát minut a obsahuje vlastní scénickou hudbu. Derniéru měla hra 26. května.
Řekli o něm
„S Martinem je především velká legrace často plná sarkasmu či ironie a citátů z kultovního devadesátkového snímku Kouř. Je velmi pracovitý a inteligentní. Věci, které dělá, dělá opravdu pořádně a s odhodláním. Vidím to i na jeho senátorské práci, které se věnuje s cílem opravdu měnit věci k lepšímu a do problémů se opravdu vcítit. Co se týká divadla, měli bychom s Martinem někdy na nějaké zajít. Nikdy jsme zatím společně žádné představení nenavštívili.“
Anna Woideová, kamarádka
„Martin píše práci o etických aspektech zveřejňování odposlechů uniklých do médií a je splněným snem každé vedoucí nebo vedoucího – je vidět, že téma jej skutečně zajímá (přišel s ním koneckonců sám), poctivě jej promýšlí a posouvá dále, a já jen radostně sleduju, jak se text vyvíjí a zlepšuje. Na našich pravidelných konzultacích kromě toho stihneme probrat všechno od Spanilého Orla a Malého Brhlíčka, tedy přes deset let starou kauzu někdejšího náměstka pražského vrchního státního zastupitelství Libora Grygárka, až po slavnostní převoz lebky svatého Václava.“
Marína Urbániková, vedoucí bakalářské práce
„Cením si Martinova přímého jednání, dobrého postřehu, smyslu pro detail a specifického intelektuálního humoru. A můžu prozradit i něco, o čem Martin určitě nemá ani tušení. On je ten, kdo mi odboural jednu stereotypní představu – i muži umí nahlas pojmenovat svoje aktuální pocity. A to je něco, co skvěle usnadňuje komunikaci v týmu. Takže díky za to, Martine.“
Aneta Pilátová, kolegyně z pracovního týmu fakultní knihovny
Více článků
-
Erasmus+ projekt: Digitální dovednosti formují budoucnost mladých, souhlasí studenti
Digitální marketing jako jedno z témat projektů Erasmu+. Jak neformální vzdělávání podporuje mladé v profesním i osobním životě? O své zkušenosti se dělí účastníci.
-
V Norsku jsem našla druhý domov, říká účastnice Erasmu, která ze začátku své volby litovala
Chtěla odjet na studijní pobyt do prosluněného Portugalska, skončila ale severské zemi, kterou si nakonec zamilovala. Jak si na jinou životní úroveň studentka fakulty sociálních studií Karolína Benediktová zvykala a jak se spí v zemi, kde nikdy není tma?