Při derniéře jsem spadl z pódia, překvapil student a divadelní herec

V divadelní hře Turing jste v hlavní roli ztvárnil známého matematika, který za druhé světové války navázal na úspěch polských kryptoanalytiků při prolomení šifry Enigma a po válce byl společností odsuzovaný za svou homosexuální orientaci. Jak se vám taková postava hrála?

Na základní i střední škole jsem hrál spíše v komediích, šlo o jednodušší role. Tohle bylo poprvé, kdy jsem si zahrál v pořádné divadelní hře. Letos v únoru jsem přišel na konkurz ProFidivadla, kde jsem se představil, přečetl text a nakonec dostal i hlavní roli. Seděl jsem jim typově. S Turingem máme společné rysy, třeba introvertnost. Není to osobnost, která by mi byla vzdálená. Bylo ale těžké sehrát některé emoční momenty. Ve hře je hodně přelomových okamžiků, třeba když Turingovi vyjadřuje jeho kolegyně lásku a on ji musí odmítnout a zároveň se přiznat, že je homosexuál.

Jak vznikl nápad, že soubor bude hrát představení o Alanu Turingovi?

Divadelní hru předvedlo ProFIdivadlo zejména kvůli stodesátému výročí jeho narození, které se letos slavilo, a také kvůli tomu, že je zakladatelem moderní informatiky. Pro informatiky to je známá postava. Zároveň je jeho tragický příběh aktuální i teď. V oblasti práv LGBT lidí se západní svět posunul za 50 let hodně dopředu, pořád jsme ale ještě nedosáhli plné rovnosti.

Jak dlouho jste se na roli připravoval?

Hru jsme zkoušeli od prvního týdne jarního semestru. Zkouška byla každou středu, nejdřív bez rekvizit a kostýmů. Musel jsem se naučit text, zapamatovat si, kdy ze scény odcházím a zase přicházím. Nakonec jsme vše zkoušeli se světly, hudbou i kostýmy. Do premiéry to byly tři měsíce práce.

Diváci ani nepoznali, že jsem spadl z pódia

Premiéru mělo představení v polovině května. Byl jste před ní nervózní?

Ani nebyl. Ze tří představení, které jsme nakonec odehráli, je premiéra moje oblíbená. Myslím, že tam se nám povedla hra nejlépe.

A nastal za ta tři představení nějaký okamžik, který se nepovedl?

Chyba se stala při derniéře, kterou jsme hráli v kině Scala. Kulisáci měnili za tmy scénu. Já jsem musel přejít v úplné tmě z jedné strany jeviště na druhé. Spadl jsem z něj, trochu jsem si narazil nohy a shodil stolek, koš s jablky a jeden z mikrofonů, což udělalo takovou stylovou ránu. Lidi naštěstí v úplné tmě údajně nic nepoznali.

Co vás na hraní v divadle nejvíce baví a naopak štve?

Nebaví mě memorování textů. Nejlépe si je zapamatuju při hraní. Baví mě ztvárnit postavu, u komedií bavit lidi. V případě Turinga se zase snažím, aby si lidé zapamatovali jeho životní příběh a věděli, jaké pro něj v padesátých letech bylo, když byl vyšetřovaný za vztah s mužem.

Vedení fakulty předkládáme přání studentů

Jste také členem fakultního akademického senátu. V čem spočívá vaše práce jako senátora?

Senát je instituce s konkrétními pravomocemi. Nejdůležitější je volba děkana. Bez našeho schválení také nemohou být vyhlášeny určité vnitřní předpisy fakulty, třeba stipendijní řád. Každý rok musíme také schválit rozpočet a podmínky přijímacího řízení. A také nominujeme studentské zástupce do programových rad.

Jakým způsobem můžete prosazovat v senátu zájmy studentů?

Pokud se na nás student obrátí s nějakým problémem, vedení je ochotnější nám naslouchat a problém pak řešit. Nedávno jsem řešil případ sexuálního násilí. Obrátila se na mě studentka, se kterou jsem o celé situaci diskutoval, a přemýšleli jsme, jak informaci předat fakultě a děkanovi. Řešil jsem také rozvrhy, které jsou podle mě zveřejňované hrozně pozdě. Studenti si tak nemohou naplánovat život a práci. Podařilo se nám zveřejnění posunout alespoň o pár dní dříve. Přispěli jsme také k možnosti zapisování povinně-volitelných předmětů komukoliv na fakultě s tím, že se jim to bude počítat do vlastního studia. Díky nám vedení fakulty vědělo, že studenti mají o tuto možnost zájem.

Zároveň jste nyní v posledním semestru oboru Mediální studia a žurnalistika společně s Politologií. Který z oborů vás baví více?

Baví mě průnik mezi obory. V bakalářce budu psát o únicích odposlechů do médií. Pro jejich zveřejnění se totiž často argumentuje takzvaným veřejným zájmem. Problém je, že v Česku nikdo neví, co ten veřejný zájem přesně je a jak ho poznat.

Jak zvládáte skloubit studium, senát a hraní v divadle?

Divadlo zas tak časově náročné nebylo. Scénář si člověk může opakovat v hluchých chvílích, jako je například jízda autobusem. Senát je zase spíše náročný mentálně, musím se zorientovat v různých návrzích a povinnostech. A studium je pro mě teď jednoduché, protože píšu bakalářskou práci a v minulém semestru jsem měl jen pár předmětů, celkem jen za deset kreditů. Zatím mi to vše časově vychází bez větších problémů.

Lingvistika je taková bokovka a můj splněný sen

Od září začínáte studovat také sociologii společně s obecnou jazykovědou. Proč jste se rozhodl pro studium dalších oborů?

Rád bych lépe rozuměl tomu, jak funguje svět kolem nás. Když jsem šel na fakultu sociálních studií, měl jsem na základě středoškolských společenských věd nepřesnou představu o tom, co sociologie vůbec je. Lingvistiku jsem si zvolil kvůli tomu, že mě baví učit se jazyky a taky mě vždycky zajímala tvorba a vývoj jazyka. Považuju to za bokovku, která je pro mě zároveň splněným snem.

Ve studiu jakého oboru plánujete pokračovat?

Chtěl bych pokračovat v žurnalistice. Zajímá mě výzkum a analýza. Ještě ale nevím, co budu dělat potom. To zatím nechávám na budoucím Martinovi.