Nákazy se nebojím, říká dobrovolnice z testovacího centra

Na brněnském výstaviště pomáhá Vrbecká od března. Jejím úkolem je hlídat, zda objednaní lidé dorazili na test, kontrolovat jim kartičky pojištění, chystat tabulky pro zdravotníky a vydávat pořadová čísla s QR kódem. Za jednu šestihodinovou směnu se obvykle setkává s více než sto padesáti lidmi, nákazy se ale nebojí. „Sedím v buňce za plexisklem v rukavicích a respirátoru. Příchozího jsem schopná odbavit třeba i za půl minuty, takže riziko je opravdu minimální,“ vysvětluje Vrbecká. Dodává, že nebezpečněji se cítí v supermarketu plném lidí.

Studentka se navíc pravidelně testuje. V srpnu sama covid prodělala. Neměla žádné příznaky a předtím, než se o nákaze dozvěděla, setkala s rodinou i přáteli. „Byl to velký nápor na psychiku. Mohla jsem někoho nevědomky nakazit, třeba šestadevadesátiletou babičku, a nemuselo to dopadnout dobře. Už to nechci znovu zažít,“ vzpomíná dobrovolnice.

Práce v testovacím centru je podle Vrbecké většinou bezproblémová. Každý den se ale najde pár jedinců, s kterými se jí komunikuje obtížněji. „Stěry z nosu podstupují někteří lidé jen s velkou nechutí, například kvůli potvrzení do práce. Podle toho se k nám také chovají, někdy jsou nepříjemní,“ popisuje studentka. Další nepříjemnosti při odbavování pacientů působí to, že lidé s sebou často nenosí kartičky zdravotního pojištění, přestože antigenní testování je hrazené pojišťovnou.

Online i offline – studentka pomáhá, kde to jen jde

Nezištná pomoc druhým Vrbeckou naplňuje a baví, i proto se rozhodla pro studium sociální práce na fakultě sociálních studií. V bakalářském programu ji studovala v kombinaci se žurnalistikou, nyní v magisterském studuje kromě sociální práce dálkově ještě management sportu na fakultě sportovních studií a ekonomicko-správní fakultě.

„Díky studiu žurnalistiky jsem se naučila dobře psát texty, na sociální práci zase jak jednat s lidmi. A na managementu sportu se třeba učíme o neziskovém sektoru ve sportovním prostředí. Všechno se to pak dá hezky spojit dohromady,“ říká studentka, která využívá znalostí ze všech tří oborů při svých dalších dobrovolnických aktivitách.

Bez nároku na finanční odměnu působí například jako vedoucí marketingu ve studentské neziskové organizaci Mise naděje. Do té se přidala v době, kdy psala bakalářskou práci zaměřenou na public relations organizací z oblasti sociální práce. „Přišlo mi fajn zkusit si na vlastní kůži být v podobné organizaci a vidět přímo zevnitř, jak to funguje,“ popisuje Vrbecká. V organizaci se jí zalíbilo natolik, že jejich spolupráce trvá už skoro tři roky. Studentka propaguje jejich projekty, spravuje sociální sítě a píše marketingové texty. Na pomoc má k sobě dalších devět dobrovolníků, většina z nich také studuje na fakultě sociálních studií. 

Aktuálně její tým pracuje na propagaci projektu, který organizace pořádá ve spolupráci s filozofickou fakultou Masarykovy univerzity. Jedná se o soutěž o soutěž o nejlepší dobročinný projekt. Filozofická fakulta na něj výherci přispěje finančně a Mise naděje zajistí jeho uskutečnění „Covidová doba ukázala, že lidé jsou ochotní si vzájemně pomáhat. A studenti mají plno skvělých nápadů, chceme jim pomoci je uskutečnit,“ dodává Vrbecká.

Do aktivit Mise naděje se ale zapojuje i mimo online svět. Pomáhá hledat dárce kostní dřeně, v minulosti se účastnila benefičního běhu pro Tobíka, který má poruchu autistického spektra. Ráda vzpomíná na mikulášskou besídku v Centru Kociánka, kde rozdávala důchodcům perníčky. „Mikuláše si všichni pojí s dětmi, nikdo už ale nemyslí na seniory. Přitom i jim udělá návštěva pár lidí v kostýmech ohromnou radost. Jeden pán si vzal dokonce oblek s kravatou a připravil si pro Mikuláše proslov,“ vypráví s úsměvem studentka. Loni se osobně do Kociánky vydat nemohla, společně s dobrovolníky ale napekla přes pět set perníčků, k těm přiložila pohlednice a odevzdala je zaměstnancům centra.

Je součástí mezinárodně úspěšného projektu

Nezištně pomáhá také s marketingem projektu Fakescape, který je dílem studentů katedry politologie z fakulty sociálních studií. Vymysleli únikovou hru, která studenty na základních a středních školách učí zábavnou formou mediální gramotnosti a kritickému myšlení. Projekt je mezinárodně úspěšný, v lednu 2019 se umístil na druhém místě v celosvětové soutěži P2P Digital Challenge ve Washingtonu.

„Původně jsem k nim nastoupila na stáž, ale tak mě to chytlo, že s nimi spolupracuju doteď,“ říká Vrbecká. Ve Fakescape si vyzkoušela nahrát i jeden díl podcastu. V pořadu Doba internetová se věnovala mýtům o hubnutí, které kolují po internetu. „Raději píšu, než mluvím, ale tohle mi dalo skvělou možnost zapracovat na svém projevu a vyjít mimo svou komfortní zónu,“ komentuje dobrovolnice.

Jsem zvyklá pořád něco dělat, říká Vrbecká

Přes všechny aktivity, kterým se studentka věnuje, si zvládá udržet i slušný studijní průměr. Získala za něj dokonce i stipendium pro nejlepší studenty fakulty. „Jsem za něj fakultě strašně vděčná. Nemusím tolik řešit brigády a mohu se více soustředit na studium nebo na další své aktivity,“ říká Vrbecká, která ve volném čase také ráda vaří a sportuje. Dříve navštěvovala fitness centra, cvičila závodně aerobic a vyzkoušela si i pole dance. Teď když jsou sportoviště zavřená, chodí alespoň běhat a cvičí doma.

Podle svých slov je z bakalářského studia zvyklá pořád něco dělat. Na žurnalistice i sociální práci měla velké množství praktických předmětů, povinnou praxi a zároveň chodila po brigádách. I díky tomu se naučila plánovat a rozumně nakládat se svým časem. „Jasně, že si umím i poležet u seriálu a vypnout. Cítím se ale lépe, když je za mnou vidět na konci dne kus odvedené práce,“ zakončuje Vrbecká.