Ukrajinci jsou vděční i za hrnek čínské polévky, říká dobrovolník

Čtyřiadvacetiletý student fakulty sociálních studií Lukáš Bastl pravidelně daruje krev, plazmu, pořádá nábory do registru dárců kostní dřeně. Loni v létě pomáhal ve vesnicích zasažených tornádem, teď jezdí na ukrajinské hranice, kam vozí válečným uprchlíkům trvanlivé potraviny nebo například karimatky. „Nedokážu jen sedět doma a nic nedělat. Pomáhání druhým je důvod, proč jsem tady,“ říká Bastl.

28. 3. 2022 Kateřina Rakúsová


<span class="TextRun SCXW158015532 BCX4" data-contrast="auto"><span class="NormalTextRun SCXW158015532 BCX4">Student fakulty sociálních studií Lukáš Bastl pomáhá všude, kde se dá. </span><span class="NormalTextRun SCXW158015532 BCX4">Nyní jezdí jako dobrovolník na ukrajinské hranice. </span><span class="NormalTextRun SCXW158015532 BCX4">Foto: archiv Lukáše Bastla</span></span><span class="EOP SCXW158015532 BCX4" data-ccp-props="{&quot;201341983&quot;:0,&quot;335559739&quot;:200,&quot;335559740&quot;:276}"> </span>

Hned první den války na Ukrajině začal zapálený dobrovolník Lukáš Bastl přemýšlet, jak by mohl pomoci lidem prchajícím před válkou. Společně se skupinou přátel se student fakulty sociálních studií rozhodl pomáhat jako dobrovolník na slovensko-ukrajinských hranicích. „Jsme v kontaktu se starostou a farářem ve slovenské obci Vyšné Nemecké. Vozíme jim tam věci, které Ukrajinci potřebují. Poptávka se stále mění. Teď mají extrémní nedostatek jídla, minulý týden potřebovali zase velké množství karimatek,“ říká dobrovolník, který se snaží pomáhat i na místě s přenášením krabic nebo roznášením horké kávy uprchlíkům.

Podmínky na hranicích jsou podle Bastla strašné, uprchlíci jsou unavení, hladoví a je jim zima. „Teploty na hranicích se pohybují kolem nuly, je tam vlhko a fouká studený vítr. Za zimní bundu a dlouhé kalhoty jsem rád i přes den, kdy je trochu tepleji,“ popisuje. Dodává, že v těchto podmínkách tráví uprchlíci i několik desítek hodin. „Ze svých domovů utíkají několik dní, dalších šest až dvanáct hodin tráví na hranicích,“ přibližuje.

Do uprchlických center dovezl s přáteli už stovku uprchlíků

Ze slovenské obce Vyšné Nemecké se student snaží také převážet uprchlíky do bezpečí, nejčastěji do větších měst na Slovensku nebo v Česku, kde vznikla uprchlická centra. Jeho parta kamarádů, s kterou na hranicích pomáhá, odtamtud dovezla už asi sto lidí.

Bastl ovládá základy ukrajinštiny, jazyková bariéra mu problém nedělá. „Čeština a ukrajinština si jsou docela podobné. Něco málo jsem si nastudoval, takže se vždycky nějak domluvím. Zkoušíme spolu mluvit i anglicky,“ líčí student. Zároveň ale přiznává, že žádné dlouhé diskuse se v autě nevedou. Uprchlíci jsou podle Bastla rádi, že jedou do bezpečí, v autě z nich konečně opadne strach a na pár hodin usnou.

Bastl také rád natáčí. Ze svých výjezdů na Ukrajinu natočil video, které divákům ukazuje, jak vypadá situace na ukrajinských hranicích. Zdroj: youtubový kanál Studex.tv

Lidé, které student s partou dalších dobrovolníků převáží do uprchlických center, mají mnoho společného. „Často se ostýchají přijmout jídlo. Už tak je pro ně nepředstavitelné, že jim tolik dobrovolníků nezištně pomáhá a vozí je třeba i sedm set kilometrů zadarmo. Nemají moc peněz, jsou pak vděční za každou maličkost. Potěší je třeba i jen balená voda, instantní čínská polévka nebo plyšák pro děti,“ popisuje Bastl.

Na hranicích se objevují také podvodníci a obchodníci s bílým masem

Při svých výpravách na slovensko-ukrajinské hranice se student žurnalistiky a mediálních studií setkal také s lidmi, kteří se na první pohled tváří jako dobrovolníci, s utečenci ale nemají dobré úmysly. „Snaží se z uprchlíků dostat peníze a nechávají si za převoz platit třeba i dvě stě euro za jednoho. A co hůř, začíná se tam obchodovat s bílým masem. Sám jsem byl svědkem toho, když nějací muži lákali do neregistrované dodávky mladé maminky,“ říká Bastl znechuceně. Dobrovolníci na hranicích se podle něj snaží dávat na podobné incidenty pozor, navzdory nutným registracím ale nelze bohužel podchytit všechno. Každý řidič by měl správně po přijezdu na hranice uvést své jméno a SPZ auta, na evidenci dohlíží organizace Maltézské pomoci Slovensko.

Student hledá stále nové a nové způsoby, jak Ukrajincům pomáhat. V dobročinném studentském spolku Mise naděje, jehož je členem, se podílí na přípravě projektu, díky němuž by měli lidé, kteří chtějí na hranicích pomáhat, pravidelně zajištěnou dopravu. „Spousta lidí chce přiložit ruce k dílu, ale nemají se do slovenského utečeneckého kempu jak dostat. Mohli bychom tak rozšířit náš dobrovolnický tým, který na hranicích pomáhá,“ vysvětluje Bastl.

Když začala koronavirová epidemie, rozvážel dobrovolník roušky a pomáhal s odběry vzorků při studii o promořenosti populace. Foto: archiv Lukáše Bastla

Organizaci přitom řeší s tamním starostou a farářem, který je podle Bastla hlavní psychickou a zejména duchovní podporou v utečeneckém kempu. Ukrajinci ji vítají a nehledě na to, jakého jsou vyznání, si chodí k řeckokatolickému faráři pro požehnání. „V jednom stanu plánujeme vytvořit provizorní kapličku,“ říká Bastl, který je nevěřící. To mu ovšem nebránilo vytvořit si velice přátelský vztah s farářem. „Říká nám, že jsme neobjevili víru v Boha jako takovou, ale že je v nás, v naších srdcích, protože jezdíme a pomáháme,“ líčí student dojatě.

Práce na hranicích je náročná fyzicky i psychicky. Ostřílenému dobrovolníkovi se chce plakat hlavně z pohledu na děti. „Malé děti se ptají rodičů, jestli už jsou v bezpečí, jestli už se po nich nebude střílet. Psychicky se pak hroutí hlavně dospělí. Když vidíte lidi ve věku svých rodičů, jak se tam skládají…,“ říká student roztřeseným hlasem a ani nedokáže dokončit větu.

Co je chvilkové nepohodlí oproti záchraně lidského života

Bastl je dobrovolníkem tělem i duší. Pravidelně pořádá na Masarykově univerzitě nábory do registru dárců kostní dřeni. Sám se do něj v osmnácti letech zapsal. „Lidé se často bojí, že odběr dřeně bolí, dříve se totiž odebírala z kosti. Dnes se už odběr provádí filtrací z krve. A co je chvilkové nepohodlí a únava z odběru proti tomu, že můžete někomu zachránit život? I kdyby mi měli vrtat dřeň z kosti, šel bych do toho,“ vysvětluje svůj postoj k dárcovství nejen kostní dřeně, ale i krve nebo krevní plazmy. Odběrů krve má za sebou Bastl už celkem čtyřicet čtyři. Organizuje také hromadné darování krve motorkářů.

Mladý motorkář rád tráví volné chvíle v přírodě. Foto: archiv Lukáše Bastla

Jako dobrovolník se zapojil i do pomoci obcím zasažených tornádem, na jaře 2021 zase rozvážel lidem roušky. Veškeré své činnosti zvládá Bastl skloubit se studiem, a to bez větších obtíží. Musel se ale naučit zorganizovat si efektivně čas. Energii čerpá především z dobrého rodinného zázemí a pozitivního prostředí kolem sebe. „Vždycky jsem měl v sobě to, že chci lidem dělat radost, předávat pozitivní energii. Našel jsem si tím důvod, proč tady být. Pomáhat lidem, jak jen to jde,“ zakončuje student.

Lukáš Bastl

Lukáš Bastl je čtyřiadvacetiletý student bezpečnostních a strategických studií a mediálních studií a žurnalistiky. Kromě fakulty sociálních studií studuje také mezinárodněprávní obchodní studia na právnické fakultě. Je členem dobročinné organizace Mise naděje a studentských online televizí Muni TV a Studex.tv. Přestože v obou médiích působí stejní lidé, liší se obsahem. Muni TV je oficiálně univerzitní televizí, ve Studexu se mohou studenti věnovat i tématům, která s děním na univerzitě nesouvisí. Ve svém volném čase pomáhá Bastl druhým nebo jezdí na motorce. Dalším jeho velkým koníčkem je natáčení, kterým si jako kameraman na volné noze přivydělává ke studiu. Snažím se dělat jen věci, které mě baví. Těžko se pak rozlišuje, co je práce a co koníček,“ přiznává Bastl. Nejraději relaxuje při procházkách se psem nebo sportu. Nevyhýbá se ani posezením v hospodách s přáteli nebo metalovým koncertům. Kromě metalu poslouchá elektronickou muziku a rap z 90. let minulého století. Rád si také zahraje počítačové hry, jeho oblíbenou herní sérií je S.T.A.L.K.E.R., jejíž děj se odehrává v Černobylu.

FSS pomáhá

Do pomoci Ukrajině se zapojily také jednotlivé katedry fakulty sociálních studií. Například studenti katedry politologie rozdávali v atriu modro-žluté stuhy. Na dobrovolných příspěvcích vybrali téměř 61 tisíc korun a 80 euro. Peníze pak věnovali na sbírku Pomozte Ukrajině s Pamětí národa. Studenti a akademici z katedry psychologie zase vytvořili podrobný návod, ve kterém radí učitelům i rodičům, jak by měli s dětmi mluvit o válce.

Další články o dobrovolnících na FSS

Řekli o něm

„Když se mě jako matky někdo zeptá, jestli jsem někdy něco vyhrála, odpovídám ano, syna. Je chytrý, milý, empatický, obětavý, nezištný, skromný, umí podržet v těžkých chvílích. Já i manžel jsme na něho opravdu pyšní. Když může, tak pomůže.“

Pavla Bastlová, matka Lukáše Bastla

„Lukáše jsem poznala v Misi naděje před několika lety. Za ty roky se dobrovolníci hodně střídali, nicméně Lukášovo nadšení pomáhat neopadlo. Je to velký srdcař, na kterého se vždy dá spolehnout. Navíc jsem ho ještě neviděla ve špatné náladě, vždy je s úsměvem na tváři. Studuje tři obory, dobrovolníci v Misi, jezdí na hranice. Je živým důkazem toho, že vše je možné, když se chce... a tak mě často motivuje, když mi chybí energie.“

Kristýna Čepelová, vedoucí Mise naděje

„Lukáš je opravdu dobrý kamarád a velice ochotný člověk. Snad nikdy jsem nezažil, že by byl vůči někomu odměřený nebo že by někomu něco nepřál. Kdykoliv mu řeknu, že potřebuju s něčím pomoct, je vždycky k ruce. A co se týče dobrovolničení, tak tím žije. Tolik času a peněz, kolik tomu je schopný věnovat. Mám pocit, že často dává přednost pomáhání druhým, ne svému osobnímu blahu. Když je třeba pomoct, odloží všechny plány a jede pomáhat. Ať už jde o Ukrajinu anebo organizaci hromadných darování krve. Myslím si, že kdyby si s tím nedal práci a hromadné darování by nepořádal, z těch několika desítek lidí, kteří díky němu vždy přijdou, by přišlo jen pár. Také vím, že pomáhá s hledáním nových dárců kostní dřeně. Za to vše si zaslouží velkou poklonu. Svět by potřeboval více takových lidí.“

Filip Jeřábek, kamarád

„Od začátku, kdy Lukáš přišel do Muni TV a Studexu, byl přemotivovaný. Ze všeho byl nadšený a chtěl se do všeho zapojit. Dnes je pro mě nepostradatelný. Nejen jako kolega, ale také jako přítel. Obdivuju jeho nadhled a schopnost zachovat si chladnou hlavu. Často jsem přemýšlel, jak to, že se jen tak z ničeho nic nezištně vydává na pomoc druhým. Asi nejvíce mě ohromilo, když jsem zjistil, jak často a pravidelně chodí darovat krev a jak k tomu vybízí své okolí. Má prostě dobrotu ve své povaze. Pokud jde o správnou věc, která je v souladu s jeho morálním kompasem, vrhá se do ní bezhlavě, i když za to nakonec musí zaplatit. A to bohužel klidně i vlastním zdravím. Říká se, že někteří lidé jdou za svým cílem přes mrtvoly. V Lukášově případě je to tak, že raději půjde přes vlastní mrtvolu, než aby někomu jakkoli uškodil.“

Jakub Doubek, kamarád a kolega z Muni TV a Studex.tv

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.