Ukrajinci jsou vděční i za hrnek čínské polévky, říká dobrovolník

Hned první den války na Ukrajině začal zapálený dobrovolník Lukáš Bastl přemýšlet, jak by mohl pomoci lidem prchajícím před válkou. Společně se skupinou přátel se student fakulty sociálních studií rozhodl pomáhat jako dobrovolník na slovensko-ukrajinských hranicích. „Jsme v kontaktu se starostou a farářem ve slovenské obci Vyšné Nemecké. Vozíme jim tam věci, které Ukrajinci potřebují. Poptávka se stále mění. Teď mají extrémní nedostatek jídla, minulý týden potřebovali zase velké množství karimatek,“ říká dobrovolník, který se snaží pomáhat i na místě s přenášením krabic nebo roznášením horké kávy uprchlíkům.

Podmínky na hranicích jsou podle Bastla strašné, uprchlíci jsou unavení, hladoví a je jim zima. „Teploty na hranicích se pohybují kolem nuly, je tam vlhko a fouká studený vítr. Za zimní bundu a dlouhé kalhoty jsem rád i přes den, kdy je trochu tepleji,“ popisuje. Dodává, že v těchto podmínkách tráví uprchlíci i několik desítek hodin. „Ze svých domovů utíkají několik dní, dalších šest až dvanáct hodin tráví na hranicích,“ přibližuje.

Do uprchlických center dovezl s přáteli už stovku uprchlíků

Ze slovenské obce Vyšné Nemecké se student snaží také převážet uprchlíky do bezpečí, nejčastěji do větších měst na Slovensku nebo v Česku, kde vznikla uprchlická centra. Jeho parta kamarádů, s kterou na hranicích pomáhá, odtamtud dovezla už asi sto lidí.

Bastl ovládá základy ukrajinštiny, jazyková bariéra mu problém nedělá. „Čeština a ukrajinština si jsou docela podobné. Něco málo jsem si nastudoval, takže se vždycky nějak domluvím. Zkoušíme spolu mluvit i anglicky,“ líčí student. Zároveň ale přiznává, že žádné dlouhé diskuse se v autě nevedou. Uprchlíci jsou podle Bastla rádi, že jedou do bezpečí, v autě z nich konečně opadne strach a na pár hodin usnou.

Lidé, které student s partou dalších dobrovolníků převáží do uprchlických center, mají mnoho společného. „Často se ostýchají přijmout jídlo. Už tak je pro ně nepředstavitelné, že jim tolik dobrovolníků nezištně pomáhá a vozí je třeba i sedm set kilometrů zadarmo. Nemají moc peněz, jsou pak vděční za každou maličkost. Potěší je třeba i jen balená voda, instantní čínská polévka nebo plyšák pro děti,“ popisuje Bastl.

Na hranicích se objevují také podvodníci a obchodníci s bílým masem

Při svých výpravách na slovensko-ukrajinské hranice se student žurnalistiky a mediálních studií setkal také s lidmi, kteří se na první pohled tváří jako dobrovolníci, s utečenci ale nemají dobré úmysly. „Snaží se z uprchlíků dostat peníze a nechávají si za převoz platit třeba i dvě stě euro za jednoho. A co hůř, začíná se tam obchodovat s bílým masem. Sám jsem byl svědkem toho, když nějací muži lákali do neregistrované dodávky mladé maminky,“ říká Bastl znechuceně. Dobrovolníci na hranicích se podle něj snaží dávat na podobné incidenty pozor, navzdory nutným registracím ale nelze bohužel podchytit všechno. Každý řidič by měl správně po přijezdu na hranice uvést své jméno a SPZ auta, na evidenci dohlíží organizace Maltézské pomoci Slovensko.

Student hledá stále nové a nové způsoby, jak Ukrajincům pomáhat. V dobročinném studentském spolku Mise naděje, jehož je členem, se podílí na přípravě projektu, díky němuž by měli lidé, kteří chtějí na hranicích pomáhat, pravidelně zajištěnou dopravu. „Spousta lidí chce přiložit ruce k dílu, ale nemají se do slovenského utečeneckého kempu jak dostat. Mohli bychom tak rozšířit náš dobrovolnický tým, který na hranicích pomáhá,“ vysvětluje Bastl.

Organizaci přitom řeší s tamním starostou a farářem, který je podle Bastla hlavní psychickou a zejména duchovní podporou v utečeneckém kempu. Ukrajinci ji vítají a nehledě na to, jakého jsou vyznání, si chodí k řeckokatolickému faráři pro požehnání. „V jednom stanu plánujeme vytvořit provizorní kapličku,“ říká Bastl, který je nevěřící. To mu ovšem nebránilo vytvořit si velice přátelský vztah s farářem. „Říká nám, že jsme neobjevili víru v Boha jako takovou, ale že je v nás, v naších srdcích, protože jezdíme a pomáháme,“ líčí student dojatě.

Práce na hranicích je náročná fyzicky i psychicky. Ostřílenému dobrovolníkovi se chce plakat hlavně z pohledu na děti. „Malé děti se ptají rodičů, jestli už jsou v bezpečí, jestli už se po nich nebude střílet. Psychicky se pak hroutí hlavně dospělí. Když vidíte lidi ve věku svých rodičů, jak se tam skládají…,“ říká student roztřeseným hlasem a ani nedokáže dokončit větu.

Co je chvilkové nepohodlí oproti záchraně lidského života

Bastl je dobrovolníkem tělem i duší. Pravidelně pořádá na Masarykově univerzitě nábory do registru dárců kostní dřeni. Sám se do něj v osmnácti letech zapsal. „Lidé se často bojí, že odběr dřeně bolí, dříve se totiž odebírala z kosti. Dnes se už odběr provádí filtrací z krve. A co je chvilkové nepohodlí a únava z odběru proti tomu, že můžete někomu zachránit život? I kdyby mi měli vrtat dřeň z kosti, šel bych do toho,“ vysvětluje svůj postoj k dárcovství nejen kostní dřeně, ale i krve nebo krevní plazmy. Odběrů krve má za sebou Bastl už celkem čtyřicet čtyři. Organizuje také hromadné darování krve motorkářů.

Jako dobrovolník se zapojil i do pomoci obcím zasažených tornádem, na jaře 2021 zase rozvážel lidem roušky. Veškeré své činnosti zvládá Bastl skloubit se studiem, a to bez větších obtíží. Musel se ale naučit zorganizovat si efektivně čas. Energii čerpá především z dobrého rodinného zázemí a pozitivního prostředí kolem sebe. „Vždycky jsem měl v sobě to, že chci lidem dělat radost, předávat pozitivní energii. Našel jsem si tím důvod, proč tady být. Pomáhat lidem, jak jen to jde,“ zakončuje student.