Na Erasmu v Lisabonu: Opravdové dobrodružství se skrývá v každodenních zážitcích
Před více než rokem jsem si podala přihlášku na Erasmus do portugalského Lisabonu, belgické Lovaně a slovinské Lublaně. Ze tří měst začínajících na L nakonec vyhrál Lisabon a já jsem za to neskutečně vděčná. Předposlední semestr mého magisterského studia žurnalistiky tak trávím kousek od Atlantiku, obklopená portugalskými kachličkami, a hlavně sladkými pastely de nata. Ať už jsou ale představy o letních Erasmech na jihu jakékoliv, zároveň tady opravdu chodím do školy a taky pracuju na dálku. Jaké to tedy doopravdy je? Co všechno tvoří můj dosavadní dojem? A co je tentokrát jinak ve srovnání s předešlými výjezdy?
Přes program Erasmus + jsem letos vyjela na lisabonskou Escola Superior de Comunicação Social – tedy Školu sociální komunikace při Polytechnickém institutu v Lisabonu. Po podzimním administrativním dobrodružství a shánění bydlení na poslední chvíli jsem se tam ocitla v půlce února. A hned na prvním orientačním setkání mě zaujaly dvě věci – zaprvé tam byly samé holky a zadruhé, nebylo nás moc. Ve třídě se první den potkalo zhruba třicet studentek žurnalistiky, komunikace, filmu a marketingu z různých evropských zemí, které taky přijely za místní nabídkou anglických předmětů. Co si totiž budeme povídat, studovat tady v angličtině bylo jedním z hlavních kritérií nejen pro mě a paradoxně ne každá univerzita, na kterou se dá přes Erasmus vyjet, to zaručuje.
Ve škole mám teď čtyři předměty. Z nabídky jsem si vybrala opravdu jen to pro mě nejzajímavější – stačí mi domů přivést 20 kreditů a v mé Learning Agreement jich je ještě o něco víc. Třikrát týdně tak vlakem vyrážím na hodiny mediální a komunikační gramotnosti, žurnalistiky na volné noze, grafického designu a portugalštiny. Všechny tyto kurzy přitom vyučující vedou ve dvou až tříhodinových seminářích, na kterých si hlídáme docházku, prezentujeme úkoly a dostáváme zadání projektů. S výjimkou portugalštiny ale žádný z nich nekončí ničím, co by připomínalo klasický vědomostní test nebo ústní zkoušku. Do motivačního dopisu jsem loni psala, že chci na Polytechnický institut vyjet i proto, že se více soustředí na praxi. A mé představy se v tomto ohledu naplnily.
It‘s time to BeReal
Už teď jsem si jistá, že i tento můj výjezd bude zážitkem na celý život, stejně jako předchozí Erasmy, které mě k tomu letošnímu ještě více nalákaly. Nerada bych ale přiživovala představu o „dokonalých semestrech v zahraničí“ nebo ji ostatním zbytečně idealizovala. Zhruba v půlce mého pobytu v Lisabonu naštěstí přišlo (pomyslné, redakční) upozornění, že je na čase sdílet, jaké to tady opravdu je.
Je pravda, že poslední dva a půl měsíce byly kouzelné. V „městě sedmi kopců“ je pořád co objevovat, podnikám spoustu výletů a potkávám nové, podobně nastavené lidi. Zní to tak jednoduše. Nevyhnula jsem se ale ani pár menším nástrahám. Ještě nedávno jsem si třeba ohřívala ruce nad zapnutým toustovačem, protože nejenže v Portugalsku není vždycky jen teplo, ale taky tady v bytech nemívají topení. V únoru jsem zmateně oběhávala přepážky ještě zmatenějšího lisabonského dopravního podniku, v březnu nedobrovolně sháněla opravnu počítačů (vyhrála ta s názvem Mr. Right Solutions, nešlo odolat) a dodneška neumím věšet prádlo na šňůru do větru tak bezstarostně jako všichni ostatní. A právě tyto momenty podle mě dělají pobyty v zahraničí opravdovým dobrodružstvím. Cestování i semináře v cizím jazyce máme přece jen všichni už tak trochu odzkoušené, i když třeba v menších dávkách. Ale až každodenní drobnosti, jako je přes zimu třeba absence jakéhokoliv vymoženosti připomínající centrální topení, dodávají celkovému zážitku na intenzitě.
Mezi největší úspěchy mého dosavadního lisabonského života tak patří i to, že mi ze šňůry už neulítává prádlo, že mám svou oblíbenou knihovnu, že na některých trasách nemusím zapínat navigaci, že mě nerozhodí kdejaké autobusové zpoždění nebo že někdy rozumím, o čem se lidi kolem baví (nebo si to alespoň myslím). Právě to pro mě dělá pár měsíců v Lisabonu opravdovým životem, nejen půlročním výletem.
Mezi středoškolačkou a digitální nomádkou
Jsem ve čtvrtém semestru na magistrovi a tohle je docela jistě můj poslední studijní Erasmus. I proto jsem tady většinu času nejstarší. Zároveň ale jako bych se přesunula o pár let dřív, na střední. Chodím do školy, kde jako by se všichni navzájem znali, pravidelně jím ve školní jídelně a místo čtení akademických článků dělám v podstatě domácí úkoly. Co by mi na střední ale asi neprošlo, jsou surfařské hodiny a jiná cestovní potěšení v pracovní dny. Jakousi středoškolskou nostalgii tady ale stejně cítím.
V něčem si pak naopak hraju na dospělou digitální nomádku. To, že si člověk vyjede na Erasmus, totiž ještě neznamená, že všechny jeho rozběhlé povinnosti, rozpracované projekty nebo nápady utichnou nebo že je chce nechat utichnout. Kdyby byla součástí mého závěrečného Transcript of Records i organizace času a balancování mezi prací, školou a objevováním, asi bych prošla jen tak tak. Každopádně se to zvládnout dá a nejsem proto jediná, která si přes Erasmus ještě přivydělává z domu. Trochu to rozbíjí image bezstarostného, prosurfovaného půlroku u oceánu, která se hezky hodí na Instagram, bohužel ale neodpovídá ani mé, i když moc příjemné, realitě.
Co je tentokrát jinak?
I když se snažím své zážitky ze zahraničí porovnávat co nejméně, někdy se tomu prostě nevyhnu. Na bakaláři jsem strávila skvělý semestr na Univerzitě v Utrechtu a minulé léto jsem byla na pracovní stáži u Evropské federace novinářů v Bruselu. V hlavě se mi tak honí vzpomínky, které se mým lisabonským dnům buď dost podobají, nebo jsou od nich naopak dost vzdálené.
Tentokrát si například pronajímám pokoj v bytě místního umělce – kamaráda kamarádky mého bratrance, svět je malý. Není to tedy studentské bydlení, ale nabízí zase nové příležitosti – třeba poznat město s dopomocí místních. Zatímco v Utrechtu jsem sdílela kuchyň s jedenácti lidmi z různých koutů světa, pro které bylo vše kolem také nové, tady se v kuchyni potkávám jen s jedním fotografem, který svou zemi dobře zná a můžu si s ním občas procvičit portugalštinu.
Rozdílů je ale mnohem víc. Za pět měsíců v Utrechtu jsem třeba potkala jednoho Čecha, asi na půl hodiny a na pár vět. V Lisabonu jsem oproti tomu součástí celé české výpravy. Z Masarykovy univerzity jsme sem totiž na stejnou školu přijely hned čtyři. Ani na jednom z Erasmů přitom nebyla a není nouze o sociální vyžití nebo mezinárodní potkávání, které je na tom všem asi nejvíce obohacující.
Oproti tomu sociální aspekt pracovních stáží byl podle mě o trochu jiný. V Bruselu jsem pozorovala, že mi chybí dynamika školního prostředí a příležitosti k přirozenému setkávání. Na studijních pobytech pro mě bylo zkrátka snazší najít si přátele – a ve více případech dokonce velmi blízké, nebojím se říct na celý život. Jako stážistka jsem se v novém městě cítila více sama. Kolegové v práci, ať jsou sebemilejší, přece jen nejsou spolubydlící či spolužáci, kteří by ve stejný čas řešili stejné radosti a strasti jako vy. Přesto se mi ale ani z pracovního výjezdu nakonec nechtělo domů. Všechno má něco do sebe.
Potvrdilo se mi tedy, že každá cesta je jiná a záleží na mnoha faktorech, jaký z ní budu mít pocit. Zatím se mi ale vždycky vyplatilo se na ni vydat. Na základě mých dosavadních zkušeností taky můžu s klidem prohlásit, že foukat a pršet (zvlášť, když se to nejméně hodí) může stejně dobře v Utrechtu, Bruselu i Lisabonu.
Škola sociální komunikace v Lisabonu
Škola sociální komunikace vznikla v roce 1989 a dnes je jednou z osmi částí Polytechnického institutu v Lisabonu. Studující na bakalářském i magisterském stupni na ní mohou absolvovat čtyři základní programy zaměřené na audiovizuální média a multimédia, žurnalistiku, reklamu a marketing nebo PR, korporátní komunikaci a strategický management.
„Když se spojí oceán, sluníčko a pastel de nata, musí z toho vzejít skvěle strávený čas a nezapomenutelné zážitky. Můj Erasmus v Lisabonu tato očekávání naplnil a možná až předčil. Život s oceánem za domem, dostupnými surfovými lekcemi a levnou (dobrou) kávou mi zkrátka sedl a domů se mi popravdě ani moc nechtělo. Na Polytechnickém Institutu v Lisabonu po nás nechtěli moc teorie a zabývali se hlavně praxí, což mi dost vyhovovalo. Zvyknout jsem si ale musela na portugalský přístup k životu: co nehoří, počká. A tak byla komunikace s univerzitou občas trochu složitá. I po několika měsících mě stále překvapovaly zpožděné autobusy a taky fakt, že to všem na zastávce bylo jedno, tedy kromě mě. Celkově byl Erasmus v Lisabonu skvělý. Portugalsko je nádherná země a všem, kdo váhají, můžu jenom doporučit tam vyrazit. Boa viagem!“
Monika Indrová, studentka žurnalistiky a absolventka Erasmu v Lisabonu
„Lisabon se těší velkému zájmu našich studentů. Každý rok dokonce převyšuje nabídku dostupných míst. Od pandemie pozorujeme stabilní nárůst počtu zájemců o studijní pobyty. V roce 2021 se na Erasmus+ přihlásilo 21 zájemců, o rok později 30, loni 36 a letos naši studenti podali 41 přihlášek. Letos poprvé také zájem studentů o tento typ mobilit převýšil stipendijní prostředky programu Erasmus+.“
Michal Tkaczyk, koordinátor zahraničních mobilit na katedře mediálních studií a žurnalistiky a odborný asistent
Studijní pobyty Erasmus +
Přes Erasmus + Evropa mohou studující Masarykovy univerzity vyjet na nejrůznější evropské univerzity. Každá katedra a fakulta má přitom v nabídce různé partnerské univerzity. Na studijní pobyt lze získat finanční podporu ve výši od 480 do 600 eur na měsíc podle toho, do jaké země studující vyjíždí. Aktuálně jsou stipendia rozdělená do dvou skupin v závislosti na tom, zda se ve zvolené zemi očekávají vyšší nebo nižší životní náklady. Finančně podpořená mobilita může od tohoto akademického roku trvat pouze jeden semestr. V případě dvousemestrálních pobytů tedy studující dostanou stipendium na půlku svého výjezdu a v té druhé mají status takzvaného zero-grant studenta.
Detaily o programu Erasmus + Evropa najdete na stránkách Centra zahraniční spolupráce. Erasmus ale není ani zdaleka jedinou možností, jak během studia vycestovat do zahraničí. Více možností tak najdete i v tomto přehledu.
Kam můžete vyrazit?
Prozkoumejte interaktivní mapu. Zjistíte v ní, kam a přes jaké programy či univerzitní dohody můžete v rámci svého oboru vycestovat. Při rozhodování vám pak může pomoct také Databáze závěrečných zpráv studentů Erasmus, ve které se dočtete zkušenostech s pobyty a partnerskými univerzitami od absolventů zahraničních pobytů.
„Erasmus v Lisabonu, tak to je za mě tak trochu emoční horská dráha. Hodně to souvisí se zdejším pomalejším tempem a uvolněnější atmosférou. Ty pro mě sice bývají zdrojem rozhořčení (neúčelná administrativa, nespolehlivá doprava), ale zároveň mě učí, že v životě můžu i zvolnit a nechat událostem volný průběh. Zatím největším překvapením je pro mě to, jak jsou místní lidé vstřícní a přívětiví. Ať už je to na poště, v obchodě nebo ve škole. Když si s něčím nevíte rady, téměř vždy se najde někdo, kdo vám ochotně a zcela nezištně pomůže. A je to právě ta prostá lidská laskavost, která mi pomáhá překonávat těžkosti spojené se studiem v zahraničí. Život v Lisabonu nebývá, stejně jako místní počasí, vždy jen zalitý sluncem, ale není těžké si ho zamilovat.“
Adéla Gajdicová, studentka žurnalistiky aktuálně na Erasmu v Lisabonu
Praktické stáže Erasmus +
Erasmus nemusí být nutně studijní. Program studujícím vysokých škol nabízí možnost absolvovat také oborové stáže v délce od 2 do 12 měsíců. Mohou na ně navíc vyjet i absolventi. Výběr institucí není podmíněný partnerskými smlouvami, jak je tomu u univerzit. Studenti si tedy mohou zahraniční instituci vybrat sami, jen se nesmí jednat o orgány Evropské unie a další organizace financované z peněz Unie. Stážisti musí v zahraničí pracovat na plný pracovní úvazek a mohou čerpat finanční podporu ve výši od 630 do 750 eur za měsíc.
Detaily o Erasmus+ stážích opět najdete na stránkách Centra zahraniční spolupráce, více příležitostí k pracovním výjezdům v přehledu.
Další texty ze seriálu Zážitky z cest:
Erasmus mi pomohl uvědomit si své hodnoty, vyzdvihuje studentka
Byla jsem blízko bombového útoku, vzpomíná účastnice Erasmu v Istanbulu
Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, napište prosím editorce Atria na tento mail: 496823@mail.muni.cz. Děkujeme.
Více článků
-
Tip na predmet: Plukovník generálneho štábu borí mýty o práci spravodajských služieb
Chcete sa dozvedieť, ako pracujú spravodajské služby, od plukovníka generálneho štábu? Libor Kutěj prednáša na katedre medzinárodných vzťahov a európskych štúdií jeden z obľúbených predmetov medzi študentmi.
-
Jak je na tom česká digitalizace a jak dopadá třeba na seniory? Inspirujme se Nizozemskem, říkají účastníci projektu
Studentky fakulty sociálních studií se minulý semestr zúčastnily projektového týdne v Nizozemsku zaměřeného na digitální gramotnost. Jaká bude digitální budoucnost a kdy lidé přestanou chodit na úřady?